63 C 117/2021-90 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 8.1.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.800,-Kč s úrokem ve výši 2.585,55 Kč za dobu od 21.2.2014 do 3.1.2020 a 17,9 % úrokem z částky 10.000,-Kč od 4.1.2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 885,26 Kč za dobu od 29.12.2018 do 3.1.2020 a 9% úrokem z prodlení z částky 10.000,-Kč od 4.1.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne 21.2.2014 s žalovaným smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, , tvořenou žádostí žalovaného o poskytnutí úvěru formou kontokorentu ze dne 21.2.2014 a oznámením žalobkyně o poskytnutí kontokorentu č. , Anonymizováno, ze dne 21.2.2014, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr formou kontokorentu/povoleného přečerpání až do výše sjednaného limitu ve výši 10.000,-Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou - vyčerpanou – částku vrátit spolu s úroky ve výši 17,9% ve sjednaných splátkách. Protože se žalovaný dostal počínaje splátkou splatnou dne 31.8.2018 do prodlení se splácením svého dluhu, a přes opakované výzvy k úhradě splatných částek, nebyly tyto uhrazeny, byly všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem prohlášeny ke dni 28.12.2018 za splatné. Ke dni 3.1.2020 dlužil žalovaný celkem 15.270,81 Kč, z toho 10.000,-Kč na jistině, 1.800,-Kč na poplatcích, 2.585,55 Kč na smluvním úroku a 885,26 Kč na úroku z prodlení. Ani přes opakované výzvy žalovaný dlužné částky neuhradil, proto se žalobkyně obrátila se svou žalobou na soud a požaduje zaplacení uvedených částek spolu s úrokem a úrokem z prodlení z dlužné jistiny.2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:Z žádosti o založení osobního účtu, červeného konta a služeb elektronického bankovnictví ze dne 1.3.2012 bylo zjištěno, že žalovaný se obrátil na žalobkyni s žádostí o uzavření smlouvy o osobním účtu a o elektronickém bankovnictví., právnická osoba, žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 21.2.2014, bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr do výše úvěrového limitu 10.000,-Kč a o povolené přečerpání k účtu č. , č. účtu, . V žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je vyučen – neuvedl v jakém oboru a neuvedl žádné údaje vztahující se k zaměstnání. Uvedený měsíční příjem žalovaného činí 15.000,-Kč a jeho měsíční výdaje byly vyčísleny částkou 1.551,-Kč bez bližší specifikace.4. Dle oznámení ze dne 21.2.2014 byl žalovanému kontokorent poskytnut ve výši 10.000,-Kč počínaje dnem 21.2.2014 a strany si sjednaly, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky formou povoleného přečerpání na jeho účtu č. , č. účtu, do výše úvěrového limitu 10.000,-Kč počínaje dnem 21.2.2014 s tím, že výše úrokové sazby činí 17,9% ročně.5. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 17.9.2018 bylo zjištěno, že je adresována žalovanému, kterému bylo tímto žalobkyní sděleno, že se ocitl v prodlení se splácením úvěru poskytnutého dle smlouvy o kontokorentu a ke dni 16.9.2018 žalobkyně eviduje dluh na splátkách ve výši 954,97 Kč, Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný byl dále žalobkyní vyzýván k úhradě dlužných splátek opakovanou výzvou k zaplacení dluhu ze dne 8.10.2018 – ohledně částky 1.607,50 Kč, a poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 20.11.2018 – ohledně částky 2.272,39 Kč. Na neplnění podmínek kontokorentu byl žalovaný upozorňován i v dopise ze dne 6.12.2018 a z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 30.12.2018 bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný informován, že pro nedodržení platebních podmínek byly ke dni 28.12.2018 všechny pohledávky žalobkyně z poskytnutého úvěru prohlášeny za splatné a zároveň bylo žalovanému zamezeno další čerpání prostředků z úvěrových účtů, s tím, že ke dni 29.12.2018 činila dlužná částka 12.583,67 Kč.6. Z listiny označené „, tel. číslo, měna CZK“ za dobu od 21.2.2014 do 30.10.2019 bylo zjištěno, že na účtu žalovaného je vykazováno přečerpání finančních prostředků dne 21.2.2014 ve výši 1.980,21 Kč, 22.2.2014 ve výši 936,10 Kč a 10,-Kč, dne 24.2.2014 ve výši 997,-Kč, 30,-Kč a 9,-Kč, dne 25.2.2014 ve výši 197,-Kč, 30,-Kč a 147,-Kč, dne 27.2.2014 ve výši 217,-Kč a 350,-Kč, dne 28.2.2014 ve výši 96,44 Kč, 905,-Kč, 95,-Kč, 295,-Kč a 33,95 Kč, dne 1.3.2014 ve výši 635,80 Kč. V součtu tedy bylo žalovaným přečerpáno celkem 6.964,50 Kč. Z přečerpaných prostředků žalovaný uhradil dne , právnická osoba, .2014 částku 642,-Kč, dne 19.3.2014 částku 3.194,28 Kč, dne 21.3.2014 částku 5.750,-Kč, dne 31.3.2014 částku 4.205,01Kč, 4.4.2014 částku 1.000,-Kč, celkem tedy 14.791,29 Kč. Následně žalovaný přečerpal finanční prostředky dne 30.7.2018 ve výši 8.310,51Kč, 1.600,-Kč a 1,12Kč, dne 31.7.2018 ve výši 1.309,11Kč, dne 16.8.2018 ve výši 4.969,-Kč, dne 20.8.2018 ve výši 750,-Kč a dne 25.8.2018 ve výši 0,11 Kč, celkem tedy ve výši 16.939,85 Kč a poslední úhradou byla částka ve výši 750,-Kč ze dne 20.8.2018.7. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 21.2.2014 smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), dle které se žalobkyně coby úvěrující zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu sjednaného ve výši 10.000,-Kč, oproti závazku žalovaného čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 17,9 % p.a..8. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalovaného splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Z žalobkyní předložených listinných důkazů je zřejmé, že žalobkyně vycházela toliko z údajů uváděných žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, avšak takové zkoumání soud považuje za nedostačující, neboť z něj nebyly zjištěny a ověřeny reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného, když žalovaný neuvedl zdroj svých příjmů, nespecifikoval žádné své výdaje, nijak nebyla zjišťována výše reálných nákladů a výdajů žalovaného. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalovaného, a smlouva o úvěru byla podle ustanovení § 588 o.z. shledána neplatnou.9. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z historického výpisu z účtu bylo zjištěno, že u žalovaného bylo evidováno přečerpání finančních prostředků – tedy poskytnutá částka žalobkyní – ve výši 23.904,35 Kč (6.964,50 + 16.939,85 = 23.904,35) a žalovaný z toho uhradil 15.541,29 Kč (14.791,29 + 750 = 15.541,29), bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8.363,06 Kč (23.904,35 – 15.541,29 = 8.363,06) coby vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 3.436,94 Kč (11.800 – 8.363,06 = 3.436,94), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalovanému povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tento se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitl, Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.363,06 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11.800,-Kč. Byla úspěšná ve výši 8.363,06 Kč, což je 71 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 29 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 42 % žalobkyní vynaložených nákladů řízení (71 – 29 = 42). Žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacené soudní poplatky ve výši 2.000,-Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 1.580,-Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, podání odvolání), přičemž úkon doplnění žalobních tvrzení nebyl posuzován jako účelně vynaložený, úhradě 1 úkonu právní pomoci advokáta ve výši 790,-Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 2 písmeno h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (výzvu k plnění) a v úhradě 4 paušálních částek po 300,-Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 6.730,-Kč [(3 x 1.580