63 C 40/2024-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 25.1.2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 53.500,-Kč s úrokem z prodlení od 12.9.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 4.7.2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000,-Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku do 11.9.2023 a uhradit poplatek za čerpání úvěru, který za dobu poskytnutí úvěru od 4.7.2023 do 11.9.2023 činí 21.000,-Kč. Pro případě prodlení s každou splátkou se žalovaný zavázal zaplatit též jednorázovou sankci ve výši 500,-Kč. Žalobkyně vedle zaplacení jistiny ve výši 30.000,-Kč požaduje zaplacení částky sankce za prodlení s úhradou 5 splátek, tedy ve výši 2.500,-Kč a dále částky ve výši 21.000 Kč coby poplatku za poskytnutí úvěru.2. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, bylo zjištěno, že je datována dnem 4.7.2023, je podepsána jednatelem žalobkyně, podpis žalovaného není na smlouvě připojen, v části označené jako „podpis klienta“ je uvedeno datum 4.7.2023 a „kód SMS verifikace: , Anonymizováno, “. Dle č.l. X, bodu 10.4. je smlouva smluvními stranami „podepsána elektronicky a smlouva je uložena v elektronické podobě v elektronickém systému Společnosti a Klientovi trvale přístupná v jeho uživatelském účtu na internetové adrese https://, Anonymizováno, .cz.“ Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000,-Kč formou bezhotovostního převodu na účet č. , č. účtu, oproti závazku žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s „poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1% za každý den čerpání úvěru, v pěti splátkách po 10.200,-Kč (6.000,-Kč připadající na jistinu a 4.200,-Kč připadajících na „poplatek“) splatných k 17.7.2023, 31.7.2023, 14.8.2023, 28.8.2023 a 11.9.2023.3. Dle potvrzení o provedené platbě vydaného společností , právnická osoba, byla dne 4.7.2023 zaslána na účet č. , č. účtu, částka ve výši 30.000,-Kč (ID transakce , Anonymizováno, ). Z výpisu z účtu vedeného společností , právnická osoba, . pod číslem , č. účtu, za období od 1.7.2023 do 31.7.2023 bylo zjištěno, že dne 21.10.2022 byla na uvedený účet připsána platba ve výši 30.000,-Kč z účtu společnosti , právnická osoba, označená „ID , Anonymizováno, “ a tento účet byl veden pro žalovaného, jak bylo zjištěno ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 22.7.2024.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě ohledně uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru účastníky nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008,). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.5. Z provedených důkazů není zřejmé, zda strany uzavřely smlouvu o úvěru. Vzhledem k chybějícímu podpisu zejména žalovaného u shora uvedené smlouvy o úvěru či jinak vyjádřené vůli žalovaného uzavřít smlouvu, není ani prokázáno, že žalovaný měl vůli s žalobkyní takovou smlouvu uzavřít. Z potvrzení o provedené platbě vydaného společností , právnická osoba, a výpisu z účtu vedeného společností , právnická osoba, . pod číslem , č. účtu, pro žalovaného vzal soud za prokázáno, že ve prospěch žalovaného byla žalobkyní dne 4.7.2023 převedena částka ve výši 30.000,-Kč, aniž by byl prokázán právní důvod takového jednání. Bylo-li žalovanému poskytnuto plnění bez právního důvodu, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku -dále jen „o.z.“) a žalovaný je povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Proto byla žalovanému dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.000,-Kč, coby vydání bezdůvodného obohacení a ve zbývající části 23.500,-Kč (2.500 + 21.000 = 23.500) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.6. Podle ustanovení § 1968, 1970 o.z. zavázal soud žalovanou povinností zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno doručení předžalobní výzvy žalovanému, vycházel soud z toho, že žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení okamžikem doručení žaloby, to je dne 29.2.2024, jak bylo zjištěno z potvrzení o dodání a doručení žaloby do datové schránky žalovaného. Nevrátil-li tedy žalovaný požadovanou částku dne poté, to je 1.3.2024, ocitl se ode dne následujícího, tedy od 2.3.2024 v prodlení a je podle ustanovení § 1970 o.z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky 30.000,-Kč od 2.3.2024 tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba ohledně požadovaných úroků a úroků z prodlení zamítnuta, neboť žalovaný po uvedenou dobu nebyla v prodlení, resp. žaloba byla vzhledem k neplatnosti uzavřené smlouvy nedůvodná.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 53.500,-Kč a byla úspěšná ve výši 30.000,-Kč, což je 56 % z požadované částky. Vzhledem k tomu, že úspěch obou účastníků byl téměř shodný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podanou žalobou sodní poplatek ve výši 2.140,-Kč. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vznikla žalobkyni podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu poplatková povinnost ve výši 2.140,- Kč, avšak elektronický platební rozkaz vydán nebyl. Proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek do výše 2.675,-Kč a žalobkyni byla stanovena povinnost zbývající část soudního poplatku ve výši 535,-Kč uhradit (položka 2 bod 2, položka 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona o soudních poplatcích).