63 C 57/2024-15 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 11.12.2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.380,-Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 10.380,-Kč od 18.11.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi původním věřitelem – společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 24.2.2020 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40.000,-Kč, oproti závazku žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách po 1.730,-Kč. Žalovaný své závazky řádně nehradil a splátku splatnou dne 15.4.2023 neuhradil i přes opakované upomínky žalobkyně. Ke dni podání žaloby je u žalovaného evidován dluh v celkové výši 10.380,-Kč skládající se z neuhrazených 6 splátek úvěru a pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2023 postoupena původním věřitelem žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7.11.2023.2. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že za použití prostředku elektronické komunikace prostřednictvím formuláře na webovém portálu společnosti , právnická osoba, byla mezi touto společností a žalovaným sepsána smlouva, ve které se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40.000,- Kč, a to ve splátkách tak, že částka ve výši 32.000,-Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, do 5 dnů od „nabytí účinnosti smlouvy“, částka ve výši 8.000,-Kč bude započtena na náklady společnosti , právnická osoba, oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem v sazbě 23% ročně a „potřebnými náklady“, tedy v souhrnné výši 74.083,-Kč, v 72 měsíčních splátkách po 1.029,-Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, přičemž úvěr bude splacen do 15.2.2026 (článek IV bod 4.2., 4.3., 4.8. a článek V bod 5.1. smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného bylo ve smlouvě upraveno právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené předpisem, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je spotřebitel v prodlení, při zaslání první upomínky vznikne žalobkyni nárok na poplatek ve výši 300,-Kč, v případě druhé upomínky vznikne žalobkyni nárok na poplatek ve výši 500,-Kč. Pokud nedojde ze strany spotřebitele (žalovaného) ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru a pro takový případ strany sjednaly jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny nejvýše však 200.000,-Kč. Pro případ svévolného zrušení nebo vypovězení inkasní služby, případně nebude-li na účtu spotřebitele disponibilní částka minimálně ve výši tří celkových splátek spotřebitelského úvěru a úvěr se v důsledku toho stane splatným, byla sjednána smluvní pokutu pro spotřebitele ve výši ušlého zisku poskytovatele z této služby, kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě výzvy k úhradě smluvní pokuty s 10-ti denní lhůtou splatnosti (článek V smlouvy)., právnická osoba, listiny označené „detail pohybu – platba převodem uvnitř banky“ ze dne 25.2.2020, bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla z účtu č. , č. účtu, vyplacena částka 32.000,-Kč.4. Z upomínky ze dne 20.4.2023, podacího lístku č. , Anonymizováno, ze dne 20.4.202., upomínky ze dne 5.5.2023, podacího lístku č. , Anonymizováno, ze dne 5.5.2023 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán o úhradu splátky úvěru splatné ke dni 15.4.2023, tato upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 20.4.2023, dále byl žalovaný upomínán upomínkou ze dne 5.5.2023, ta byla předána k poštovní přepravě dne 5.5.2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2023 byla pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznamováno dopisem ze dne 7.11.2023.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008,). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.6. Z provedených důkazů není zřejmé, zda strany uzavřely smlouvu o úvěru. Vzhledem k chybějícímu podpisu zejména žalovaného u shora uvedené smlouvy o úvěru či jinak vyjádřené vůli žalovaného uzavřít smlouvu, není ani prokázáno, že žalovaný měl vůli s žalobkyní, resp. s právní předchůdkyní žalobkyně, takovou smlouvu uzavřít a z toho důvodu se soud dále nezabýval otázkou, zda byla před uzavřením smlouvy řádně zkoumána schopnost žalovaného úvěr řádně splácet.7. Avšak i kdyby tato skutečnost byla prokázána a žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40.000,-Kč, oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku a zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků v souhrnu 74.088,-Kč (72 měsíčních splátek po 1.029,-Kč), byl by stranami sjednán úrok v sazbě 85,22 % z poskytnuté částky. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 85,22 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků je dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů.8. Protože v řízení nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, neboť tato skutečnost nevyplývá ani z předložené listiny označené „detail pohybu – platba převodem uvnitř banky“, z níž není možno dovodit, že účet, na který byla zaslána částka 32.000,-Kč, je účtem vedeným ve prospěch žalovaného, nebylo prokázáno, že mezi žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní a žalovaným vznikl závazek, na základě kterého by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni požadovaných 10.380,-Kč s příslušenstvím, příp. že by se byl žalovaný na úkor žalobkyně či její právní předchůdkyně bezdůvodně obohatil, a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.10. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podanou žalobou sodní poplatek ve výši 800,-Kč. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vznikla žalobkyni podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu poplatková povinnost ve výši 800,-Kč, avšak elektronický platební rozkaz vydán nebyl. Proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek do výše 1.000,-Kč a žalobkyni byla stanovena povinnost zbývající část soudního poplatku ve výši 200,-Kč uhradit (položka 2 bod 2, položka 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona o soudních poplatcích).