72 C 135/2023-61 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 12.000 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 18. 5. 2007 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 20.352 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 384 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po podpisu smlouvy. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil částečnou úhradu ve výši 968 Kč, nikoli veškerou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky půjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 18. 5. 2007 smlouvu o půjčce, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v požadované výši 12.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. , adresa, s poskytnou částkou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 8.352 Kč. Úvěr se tak žalovaný zavázal vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 20.352 Kč, přičemž jej měl uhradit v 53 týdenních splátkách po 384 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 23. 5. 2008. RPSN dosahovala dle obsahu smluvních podmínek, jež byly součástí smlouvy, výše 206,80 %. Žalovaný celkem na úvěr ve výši 12.000 Kč uhradil částku ve výši 968 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a společností Secapital S.á.r.l v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že s účinností ke dni 1. 7. 2015 byla postoupena pohledávka za žalovaným na přechodného věřitele. Následně ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi společností Secapital S.á.r.l, jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, který se prostřednictvím tohoto návrhu obrátil na soud. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a 11. 9. 2018, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení první výzvy. První oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalovaného dne 29. 7. 2015, druhé dne 13. 9. 2018, jak vyplývá z podacích archů. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, zaslal žalobce prostřednictvím právního zástupce žalovanému dne 27. 4. 2023 předžalobní výzvu ze dne 26. 4. 2023. Částka uplatněná touto žalobou činí 12.000 Kč představující nesplacenou jistinu a dále 7.384 Kč představující nesplacený souhrnný poplatek úvěru. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení.6. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy.7. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.9. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.10. Podle § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na charakter smlouvy je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo v souladu s ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, k uzavření závazkového vztahu, který má s ohledem na charakter smlouvy o úvěru povahu tzv. absolutního obchodu, což znamená, že bez ohledu na povahu účastníků (zda jsou či nejsou podnikateli) se právní závazkové vztahy vzniklé ze smlouvy o úvěru posuzují v režimu obchodního práva.12. Mezi předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku. Z tohoto obchodního závazkového vztahu (§ 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku) vyplývala žalobci povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému povinnost úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru a poplatky splácet dle sjednaných podmínek. Dle obsahu úvěrové smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 12.000 Kč, kterou měl vrátit věřiteli ve lhůtě splatnosti navýšenou o poplatek úvěru ve výši 8.352 Kč. Žalovaný částku 12.000 Kč převzal, čímž věřitel své smluvní povinnosti splnil. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, když porušoval smluvní podmínky řádného splácení úvěru a na úvěr uhradil zpět věřiteli toliko částku 968 Kč, která byla v souladu se smlouvou započtena na poplatek úvěru. Žalovanému proto vznikla povinnost zaplatit žalobci, na kterého byla pohledávka platně postoupena, nesplacenou jistinu úvěru (12.000 Kč) navýšenou o nesplacené poplatky dle ceníku a podmínek žalobce (7.384 Kč). Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval. S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Současně soud přiznal žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné částky, a to od účinnosti postoupení pohledávky (2. 7. 2015). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).