72 C 221/2023-94 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20.592,37 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 24. 7. 2000 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovanou smlouvu o finančním leasingu, jejímž předmětem bylo právo žalované užívat předmět leasingu – motorové vozidlo s tím, že žalovaná za to byla povinna platit právnímu předchůdci žalobce sjednané nájemné po dobu 36 měsíců. Dle smlouvy se žalovaná zavázala uhradit věřiteli zálohu na splátky ve výši 47.500 Kč a dále 36 měsíčních splátek po 5.731 Kč, počínaje ode dne 9. 7. 2000. Žalovaná však sjednané splátky řádně nesplácela a předchůdce žalobce tak využil svého práva a ke dni 11. 4. 2002 smlouvu vypověděl. K tomuto dni se dlužná částka sestávala z jistiny ve výši 17.193 Kč a splatných smluvních úroků v částce 3.399,37 Kč. Dlužnou částku neuhradila žalovaná ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne 24. 7. 2000 s žalovanou smlouvu o finančním leasingu č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované leasing spočívající v užívání motorového vozidla značky Mazda 626, 1,8 LX, přičemž žalovaná se zavázala za dané užívání platit právnímu předchůdci žalobce sjednané nájemné po dobu 36 měsíců. Dle čl. 3 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit věřiteli zálohu na splátky ve výši 47.500 Kč a dále 36 měsíčních splátek po 5.731 Kč splatných vždy k 29. dni kalendářního měsíce, počínaje ode dne 9. 7. 2000. Nedílnou součástí smlouvy byl splátkový kalendář a Všeobecné obchodní podmínky. Z těch soud z čl. VI zjistil, že si strany ujednaly, že neuhradí-li žalovaná jakoukoli splátku či platbu v době její splatnosti, je povinna uhradit věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení a k tomu správní poplatek za vystavení penalizační faktury. Dle přehledu plateb a doložených pohybů na bankovních účtech vyplývá, že žalovaná celkem na splátkách uhradila částku 103.161 Kč prostřednictvím 18 splátek. Žalovaná naposledy uhradila splátku splatnou dne 29. 12. 2001, ohledně splátky splatné dne 29. 1. 2002 se ocitla v prodlení. Z protokolu o ukončení a převodu leasingové smlouvy soud zjistil, že ke dni 11. 4. 2002 došlo k ukončení smlouvy ze strany předchůdce žalobce. Ze 7 vystavených faktur ohledně úroků z prodlení soud zjistil, že žalované byla na úrocích vyúčtována částka celkem 3.399,37 Kč. Z doložených vyúčtovaných faktur k úhradě dlužných splátek vyplývá, že dlužná jistina na nesplacených fakturách dosahuje částky 17.193 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 včetně příloh vyplývá, že právní předchůdce žalobce postoupil ke dni 15. 3. 2019 pohledávku za žalovanou na žalobce. Z dopisu ze dne 25. 3. 2019 a podacího lístku se podává, že předchůdce žalobce dopisem odeslaným dne 7. 4. 2019 oznámil postoupení pohledávky žalované. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 4. 2020 a podacího lístku se podává, že žalobce vyzval upomínkou odeslanou dne 30. 4. 2020 žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.6. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy.7. Podle § 262 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.8. Podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.9. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.10. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem byla uzavřena inominátní smlouva dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Z tohoto obchodního závazkového vztahu (§ 262 odst. 1 obchodního zákoníku) vyplývala předchůdci žalobce povinnost poskytnout žalované k užívání ujednaný předmět leasingu, naopak žalovaná byla za to zavázána platit věřiteli 36 měsíčních splátek po 5.731 Kč splatných vždy k 29. dni kalendářního měsíce, počínaje ode dne 9. 7. 2000. Právní předchůdce žalobce své povinnosti splnil, když žalované sjednaný předmět leasingu poskytl k užívání, žalovaná však své smluvní povinnosti nedodržela, když porušovala smluvní podmínky řádného splácení. V souvislosti s porušováním smluvních povinností ze strany žalované tak předchůdce žalobce přistoupil v souladu se smlouvou k zesplatnění a ukončení celé smlouvy ke dni 11. 4. 2002. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužné splátky, se kterými se ocitla v prodlení, a které dosahují částky 17.193 Kč (prodlení za 3 měsíce). Současně v souladu s čl. VI všeobecných podmínek vzniklo žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou platně postoupena, právo na smluvní úroky z prodlení za dané období v částce 3.399,37 Kč. Složení a výši dlužné částky žalovaná nijak nerozporovala. S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v souhrnné výši 20.592,37 Kč včetně úroků z prodlení v zákonné výši, stanovených dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od následujícího dne po účinnosti ukončení smlouvy (11. 4. 2002) do zaplacení. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.276 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 824 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.592,37 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.