§ 262 obchodní zákoník – Strany si mohou dohodnout
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 262 Obchodního zákoníku umožňuje stranám dohodnout se, že se jejich závazkový vztah, který by se jinak neřídil Obchodním zákoníkem, bude řídit právě tímto zákonem, přičemž tato dohoda musí být písemná a nesmí zhoršovat postavení nepodnikatele. I když váš vztah nespadá pod typické obchodní vztahy (např. nejste oba podnikatelé), můžete se písemně dohodnout, že se na něj bude vztahovat Obchodní zákoník. (§ 262 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Týká se: podnikatel, spotřebitel
- Odkazuje na: § 261
- Judikatura: na § 262 odkazuje 450 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
(1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.
(2) Dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu.
(3) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění závazků ze smluv, pro něž si strany zvolily použití tohoto zákona podle odstavce 1, jestliže osoba poskytující zajištění s tím projeví souhlas nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí touto částí zákona.
(4) Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- I když váš vztah nespadá pod typické obchodní vztahy (např. nejste oba podnikatelé), můžete se písemně dohodnout, že se na něj bude vztahovat Obchodní zákoník.
- Pokud je jednou ze stran nepodnikatel (spotřebitel), dohoda o použití Obchodního zákoníku je platná jen tehdy, pokud nezhoršuje jeho právní postavení. Vždy se použijí ustanovení na ochranu spotřebitele, pokud jsou pro něj výhodnější.
- Zajištění závazků, které vznikly na základě takové dohody, se také řídí Obchodním zákoníkem, pokud s tím osoba poskytující zajištění souhlasí nebo o tom ví.
- Odpovědnost nepodnikatele za porušení povinností se řídí občanským zákoníkem, stejně jako jeho společné závazky.
Na co si dát pozor
- Dohoda o použití Obchodního zákoníku musí být vždy písemná.
- Pokud jste nepodnikatel, pečlivě zvažte, zda pro vás dohoda o použití Obchodního zákoníku není nevýhodná, jelikož taková dohoda by byla neplatná.
- I když se dohodnete na použití Obchodního zákoníku, ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních předpisů na ochranu spotřebitele se použijí vždy, pokud jsou pro nepodnikatele výhodnější.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 262
Jak soudy aplikují § 262
Uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobce (objednatel) uzavřel smlouvu o dílo jako osoba, která není podnikatelem, a jelikož si strany smlouvy pro regulaci reklamace vad díla zvolily použití obchodního zákoníku (§ 262 odst. 1 obch․ zák.), aniž ve smlouvě nevyloučily aplikaci § 562 odst. 2 obch. zák., je ujednání o volbě obchodního zákoníku jako práva rozhodného neplatné; zhoršilo se totiž postavení žalobce jako spotřebitele (§ 52 odst. 3 obč. zák.). Pokud jde o posouzení, zda volbou obchodního zákoníku dochází ke zhoršení postavení smluvní strany, která …
Na závazkový vztah mezi podnikatelem a nepodnikatelem regulovaný částí třetí obchodního zákoníku – argumentuje soud prvního stupně – je třeba kromě jeho ostatních ustanovení aplikovat i § 262 odst.
Pokud žalobkyně namítá, že toto prodloužení promlčecí doby je v rozporu s ochranou spotřebitele a nemělo by proto k němu být přihlíženo, podle názoru žalovaného není žalobkyně oprávněna domáhat se ochrany spotřebitele podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, neboť je podnikatelem a toto právo jí z podstaty věci nepřísluší, resp. na ni žádná práva, která by se týkala ochrany spotřebitele, nepřešla.