72 C 231/2023-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 39.751,92 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 23. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v částce 45.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 83.244 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek po 3469 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 3.457 Kč. Žalovaná však svému závazku nedostála, když na dluh učinila pouze částečnou úhradu v celkové výši 14.800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Jelikož žalovaná ani přes výzvy žalobce dlužnou částky neuhradila, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení nesplacené části jistiny, tj. zbývající částky poskytnutého úvěru spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení, jakož i kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení.2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce ani žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovanou dne 23. 10. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 45.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Úvěr se žalovaná zavázala vrátit zpět žalobci v celkové výši 83.244 Kč, přičemž jej měla uhradit v 24 měsíčních splátkách po 3.469 Kč, kdy poslední splátka měla činit částku ve výši 3.457 Kč a byla splatná dne 23. 10. 2021. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná celkem na úvěr ve výši 45.000 Kč uhradila prostřednictvím 8 splátek v období mezi listopadem 2019 až březnem 2021 částku ve výši 14.800 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 39.751,92 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením výše popsaného úvěru, zaslal žalobce žalované dopisem ze dne 1. 6. 2023 předžalobní výzvu k úhradě částky 91.468,63 Kč, přičemž k úhradě byla stanovena lhůta do 16. 6. 2023.7. Na základě podané žaloby žalobce uplatnil částku nárok na zaplacení částky ve výši 39.751,92 Kč, představující toliko dlužnou jistinu z titulu nesplaceného úvěru. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávky v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení, jakož i kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení.8. Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.9. Podle ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, přičemž právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ pak platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut ze strany žalobce výše specifikovaný úvěr ve výši 45.000 Kč. V daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 OZ, v němž předchůdce žalobce vystupuje jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok a případné náklady na úvěr ve splátkách. Dle předmětné smlouvy žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 45.000 Kč, čímž předchůdce žalobce svému závazku dostál, žalovaná však nikoli, když se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek poté, co na dluh učinila pouze částečnou úhradu v celkové výši 14.800 Kč. Nesplacená částka jistiny ke dni podání žaloby činila částku ve výši 39.751,92 Kč.12. Pohledávka za žalovanou byla následně ve smyslu § 1879 OZ postoupena na žalobce. Žalobci tak na základě prodlení žalované vzniklo právo požadovat zaplacení zbývající dlužné jistiny po započtení úhrad žalované. Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinna zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který za období od 1. 4. 2021 (po marném uplynutí měsíční lhůty od úhrady poslední splátky žalovanou) do 14. 12. 2022 (postoupení pohledávky) žalobce kapitalizoval v částce 5.675,41 Kč, současně požaduje tento úrok z dlužné částky za období od 15. 12. 2022 do zaplacení. Dále má žalobce nárok na sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny, a to za období od 24. 10. 2021 (den následující po splatnosti dluhu) do 14. 12. 2022 (postoupení pohledávky) v kapitalizované částce 11.617,40 Kč, a rovněž za období od 15. 12. 2022 do zaplacení.13. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu jako důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3.769 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.591 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v účinném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39.751,92 Kč, sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. Žalovaná je povinna splnit uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).