72 C 320/2023-75 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 11.311,23 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 21. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 21.900 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 365 Kč počínaje dnem 28. 12. 2021, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 14. 2. 2023. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil pouze částečnou úhradu v celkové výši 7.155 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobce dlužnou částky neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení nesplacené části jistiny, tj. zbývající částky poskytnutého úvěru spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení, jakož i kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce ani žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 21. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit zpět žalobci spolu s částkou odpovídající sjednanému úroku za dobu trvání smlouvy v kapitalizované výši 2.400 Kč spolu s odměnou za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč a 4.800 Kč, kdy dále s ohledem na ujednání ve smlouvě se dále žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci vzhledem ke sjednané doplňkové službě životního pojištění zaplatit částku 300 Kč, tedy částku v celkové výši 21.900 Kč, přičemž ji měl uhradit v 60 týdenních splátkách po 365 Kč, poslední splátka pak měla činit částku ve výši 365 Kč a byla splatná dne 14. 2. 2023. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný celkem na úvěr ve výši 21.900 Kč uhradil prostřednictvím 6 splátek v období mezi prosincem 2021 až říjnem 2022 částku ve výši 14.745 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 11.311,23 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením výše popsaného úvěru, zaslal žalobce žalovanému dopisem ze dne 29. 9. 2023 předžalobní výzvu k úhradě.7. Na základě podané žaloby žalobce uplatnil částku nárok na zaplacení částky ve výši 11.311,23 Kč, představující toliko dlužnou jistinu z titulu nesplaceného úvěru. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávky v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení, jakož i kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení.8. Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.9. Podle ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, přičemž právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ pak platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut ze strany žalobce výše specifikovaný úvěr ve výši 12.000 Kč. V daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 OZ, v němž předchůdce žalobce vystupuje jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok a případné náklady na úvěr ve splátkách. Dle předmětné smlouvy žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 12.000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 21.900 Kč. Předchůdce žalobce svému závazku dostál, žalovaný však nikoli, když se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek poté, co na dluh učinil pouze částečnou úhradu v celkové výši 7.155 Kč. Nesplacená částka jistiny ke dni podání žaloby činila částku ve výši 11.311,23 Kč.12. Pohledávka za žalovaným byla následně ve smyslu § 1879 OZ postoupena na žalobce. Žalobci tak na základě prodlení žalovaného vzniklo právo požadovat zaplacení zbývající dlužné jistiny po započtení úhrad žalovanému. Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který za období od 15. 2. 2023 (den následující po splatnosti dluhu) do 1. 6. 2023 (postoupení pohledávky) žalobce kapitalizoval v částce 504,29 Kč, současně požaduje tento úrok z dlužné částky za období od 2. 6. 2023 do zaplacení. Dále má žalobce nárok na sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 22,32 % ročně z dlužné jistiny, a to za období od 15. 2. 2023 (den následující po splatnosti dluhu) do 1. 6. 2023 (postoupení pohledávky) v kapitalizované částce 750,39 Kč, a rovněž za období od 2. 6. 2023 do zaplacení.13. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu jako důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v účinném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39.751,92 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. Žalovaný je povinen splnit uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).