108 C 155/2025-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 250 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 050 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do sjednaného termínu , datum, žalobkyni nevrátil. Žalobkyně tak požaduje kromě jistiny a sjednaného poplatku rovněž náklady na vymáhání pohledávky, které byly smlouvou sjednány a smluvní pokutu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne , datum, uzavřeli účastníci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), a to tak, že žalovaný na internetových stránkách žalobkyně www., Anonymizováno, .cz vyplnil formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, zadal požadované osobní údaje, potvrdil seznámení se se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek a elektronicky za pomoci PINu, který obdržel na v žádosti uvedené telefonní číslo, smlouvu podepsal. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Dle předloženého bankovního výpisu zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do , datum, . Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky byla mezi účastníky v článku 2.3. smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Současně se žalovaný dle téhož článku zavázal zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, zaslala žalobkyně žalovanému dne 13. 1. 2024, dne 20. 1. 2024, dne 27. 1. 2024, dne 5. 2. 2024 a dne 20. 2. 2024, písemné upomínky, které byly zpoplatněny částkou 500 Kč za každou z nich. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky právní zástupkyně žalobkyně ze dne 26. 9. 2024, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 26. 9. 2024. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 13 250 Kč (jistina + poplatek), náhrady nákladů za vymáhání ve výši 2 500 Kč (upomínky) a smluvní pokuty ve výši 4 050 Kč za období od 7. 1. 2024 do 15. 2. 2025.5. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.6. Žalobkyně v žalobě uvedla pouze obecná a nekonkrétní tvrzení, že žalovanému poskytla jistinu úvěru po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto v průběhu řízení usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzval žalobkyni k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Na uvedené usnesení žalobkyně nereagovala. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně zcela rezignovala na svou povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).7. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobkyně nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč.8. Jestliže žalobkyně uplatňovala další nároky představující částku 3 250 Kč jako sjednaný poplatek, částku 2 500 Kč jako náklady na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 4 050 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.9. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto případě se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy proto nárok na zákonné úroky z prodlení žalobkyni nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.10. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. Jelikož procesní úspěch, resp. neúspěch žalobkyně i žalované je v obdobné výši, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.