116 C 113/2025-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17 952,72 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 426,04 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne 13. 5. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr do výše 18 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal vrátit spolu s úrokem a s poplatky za vyplacení tranší ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a poplatkem za službu „, název, “ ve výši 495 Kč do 21. 9. 2025. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas nesplnil, když neuhradil ničeho. Žalobce proto smlouvu ke dni 11. 9. 2024 vypověděl. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny a poplatků v celkové výši 17 952,72 Kč s úrokem z prodlení od 12. 9. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty v kapitalizované výši 426,04 Kč za období od 13. 6. 2024 do, Anonymizováno, 11. 9. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 13. 5. 2024 uzavřel žalovaný s žalobcem prostřednictvím internetové stránky , název, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 18 600 Kč. Žalobce poskytl převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 13. 5. 2024 částku 2 500 Kč a částku 2 500 Kč, dne 26. 5. 2024 částku 3 000 Kč (jak také plyne z potvrzení banky). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 1,066 % denně v pravidelných denních splátkách, které mohl uhradit v měsíčních úhradách. První splátka byla splatná ke dni 12. 6. 2024. Žalovaný se dále zavázal platit poplatek za vyplacení tranší úvěru a poplatek za službu „, název, “ ve výši 495 Kč. Pro případ prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby , název, . V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že žije sám a má příjem ve výši 20 000 Kč, výdaje na půjčky ve výši 3 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč a zbylé výdaje ve výši 2 000 Kč měsíčně. Prostřednictvím bankovního výpisu byl ověřen čistý měsíční příjem ve výši 14 994 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil na svůj závazek ničeho, byl emailem ze dne 11. 9. 2024 informován o výpovědi smlouvy. Upomínkou ze dne 20. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost uplatnění nároku u soudu. Výzva byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne. , právnická osoba, . na žádost soudu přípisem ze dne 5. 8. 2025 sdělila, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, byl v období od 13. 5. 2024 do 26. 5. 2024 žalovaný a že v tomto období byly na uvedený účet připsány platby ve výši 2 500 Kč, 3 000 Kč a 2 500 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).6. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jak mu ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. Soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu.7. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobce se zabýval pouze příjmy žalovaného, ale již se nezajímal o jeho výdaje a jeho skutečný disponibilní zůstatek. Nebyl vyžádán jediný doklad, který byl ověřil tvrzení žalovaného stran jeho výdajů, např. bydlení ve výši 5 000 Kč (nájemní smlouva, SIPO apod.). V situaci, kdy žalovaný již v době uzavírání smlouvy byl povinen splácet částku ve výši 3 000 Kč a žalobce sám ověřil čistý měsíční příjem v částce 14 994 Kč (ačkoliv žalovaný uváděl částku 20 000 Kč) měl žalobce o to důkladněji a důsledněji zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup věřitele. Žalobce při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná.8. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).9. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní výzvu ze dne 20. 1. 2025, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Upomínka byla dle podacího archu odeslána dne 20. 1. 2025. Nebylo prokázáno její doručení žalovanému, proto se upomínka považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 23. 1. 2025). Dne 24. 1. 2025 žalovanému započala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 27. 1. 2025 (v souladu s § 607 občanského zákoníku připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující). Žalovaný se tak ke dni 28. 1. 2025 dostal do prodlení a žalobci vzniklo dle § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v rámci řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobci uvedenou částku zaplatil a ani jinak tvrzení žalobce nerozporoval, soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 28. 1. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť úspěch žalobce i žalovaného byl v obdobné výši (zohledňován předmět řízení včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.12. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.