116 C 184/2025-15 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11 703,85 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 70,62 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne 20. 9. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr do výše 20 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatky za vyplacení tranší ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatkem za službu „, název, “ ve výši 165 Kč, poplatkem za službu „, název, “ ve výši 51,24 Kč a poplatkem za informační SMS servis ve výši 13,44 Kč v pravidelných denních splátkách, první splátka byla splatná ke dni 20. 10. 2024, konec kreditového rámce byl dne 14. 3. 2026. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny. Žalovaná svoji povinnost řádně a včas nesplnila, když neuhradila ničeho. Žalobce proto smlouvu ke dni 20. 1. 2025 vypověděl. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny a poplatků v celkové výši 11 703,85 Kč s úrokem z prodlení od 21. 1. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty v kapitalizované výši 70,62 Kč za období od 21. 10. 2024 do 19. 1. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 20. 9. 2024 uzavřela žalovaná s žalobcem prostřednictvím internetové stránky , název, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše 20 000 Kč. Žalobce poskytl převodem na účet žalované č. , č. účtu, dne 20. 9. 2024 částku 5 000 Kč (jak také plyne z potvrzení banky). Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1,066% denně v pravidelných denních splátkách, které mohla uhradit v měsíčních úhradách. První splátka byla splatná ke dni 20. 10. 2024. Žalovaná se dále zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranší ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatek za službu „, název, “ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „, název, “ ve výši 51,24 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 13,44 Kč. Pro případ prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že žije s dalším členem ve společně hospodařící domácnosti, má příjem ve výši 18 000 Kč, výdaje na půjčky ve výši 2 200 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč a zbylé výdaje ve výši 4 000 Kč měsíčně. Prostřednictvím bankovního výpisu byl ověřen čistý měsíční příjem ve výši 13 471 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila na svůj závazek ničeho, byla emailem ze dne 20. 1. 2025 informována o výpovědi smlouvy. Upomínkou ze dne 21. 5. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a upozorněna na možnost uplatnění nároku u soudu. Výzva byla žalované dle podacího lístku odeslána téhož dne.5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).6. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jak mu ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. Soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu.7. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobce se zabýval pouze příjmy žalované, ale již se nezajímal a neověřoval její výdaje a její skutečný disponibilní zůstatek. Nebyl vyžádán jediný doklad, který byl ověřil tvrzení žalované stran jejích výdajů, např. bydlení ve výši 5 000 Kč (nájemní smlouva, SIPO apod.). Z bankovního účtu byly zjišťovány pouze příjmové transakce a následně celkový měsíční příjem zjištěn ve výši 13 471 Kč. V situaci, kdy žalovaná již v době uzavírání smlouvy byla povinna splácet částku ve výši 2 200 Kč a její celkové měsíční výše dosahovaly částky 11 200 Kč, přičemž žalobce sám ověřil čistý měsíční příjem v částce 13 471 Kč (ačkoliv žalovaná uváděla částku 18 000 Kč), tedy disponibilní zůstatek činil 2 271 Kč, měl žalobce o to důkladněji a důsledněji zkoumat úvěruschopnost žalované. Poskytnutí úvěru žalované zatížené předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup věřitele. Žalobce při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná.8. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).9. Žalovaná byla v řízení nekontaktní, nereagovala na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní výzvu ze dne 21. 5. 2025, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů. Upomínka byla dle podacího archu odeslána dne 21. 5. 2025. Nebylo prokázáno její doručení žalované, proto se upomínka považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 26. 5. 2025). Dne 25. 5. 2025 žalované započala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 29. 5. 2025. Žalovaná se tak ke dni 30. 5. 2025 dostala do prodlení a žalobci vzniklo dle § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná v rámci řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobci uvedenou částku zaplatila a ani jinak tvrzení žalobce nerozporovala, soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 30. 5. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť úspěch žalobce i žalované byl v obdobné výši (zohledňován předmět řízení včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.12. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán a dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., pokud soud platební ro