116 C 339/2024-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 21 151,04 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem formou měsíčních splátek. Současně se žalovaný zavázal, dojde-li k zesplatnění úvěru, zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 24. 5. 2021, přičemž nová jistina a nesplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění činili částku 104 137,44 Kč. Žalobce se v souladu s bodem 6.5. smlouvy domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 104 137,44 Kč za období od 1. 2. 2022 do 15. 8. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že tato byla účastníky uzavřena dne 19. 2. 2020. Ve smlouvě byl dohodnut úvěr ve výši 100 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 75,53 % ročně. Žalovaný se celkovou částku ve výši 196 464 Kč zavázal vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 8 186 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Dle bodu 6.3. smlouvy dojede automaticky k zesplatnění celého úvěru včetně příslušenství, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 65 dnů. Dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nesplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny. V bodě 6.5. smlouvy byla pro případ, že dojde k zesplatnění úvěru, sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků.5. Oznámením ze dne 24. 5. 2021 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a současně vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru.6. Dle listiny označené jako „hodnocení klienta“ ze dne 19. 2. 2020 žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že je ženatý, ale s manželkou nežije ve společné domácnosti, bydlí ve vlastním, má vysokoškolské vzdělání, v domácnosti má dvě děti. Pracuje jako OSVČ a jeho pravidelný měsíční příjem činil 120 000 Kč. V rámci výdajům byla uvedena částka životního minima ve výši 3 410 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 4 000 Kč, jiné splátky ve výši 5 000 Kč, splátky u žalobce ve výši 7 462 Kč, výdaje na děti ve výši 3 500 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč. Rezerva činila 1 000 Kč. Žalovaný byl lustrován v registru SOLUS s negativním výsledkem a v registru NRKI, kde byl zařazen do kategorie nízkého rizika. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením kopie občanského průkazu. Dle daňového přiznání pro rok 2018 činil základ daně žalovaného 1 539 931 Kč. Dle výpisu z bankovního účtu obsahující pouze hlavičku byl na jméno žalovaného veden bankovní účet č. , č. účtu, a v období od , datum, do , datum, činil počáteční zůstatek 869,85 Kč a končený zůstatek 102,85 Kč.7. O nároku žalobce ze stejné úvěrové smlouvy rozhodl Okresní soud v Třebíči rozsudkem pro uznání ze dne 8. 6. 2022, č. j. 21 C 5/2022-49.8. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 10. 2024 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení žalované částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy. Dle předloženého poštovního podacího archu byla výzva odeslána dne 14. 10, 2024 na adresu , adresa, .9. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Z provedeného dokazování soud zjistil, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 75,53 % ročně formou 24 měsíčních splátek. Soud se nejdříve zabýval platností této smlouvy, o kterou se právo žalobce na zaplacení smluvní pokuty opírá a dospěl k závěru, že tato je pro rozpor s dobrými mravy neplatná dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). V úvěrové smlouvě byl sjednán úrok ve výši 75,53 % ročně, jež je zcela nepřiměřený dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, jelikož požadovaný úrok je jednak v hrubém nepoměru k hodnotě úvěrované služby a jednak podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednávání úvěru. Na takto vysoký úrok žalobce navázal i smluvní pokuty, které pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru uvedl ve zcela formulářové smlouvě ze dne 19. 2. 2020 až na straně 4 v bodě 6.5. Soud podotýká, že i kdyby neposoudil úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak neplatná jsou i ustanovení o smluvních pokutách, a to pro jejich rozpor s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku ve spojení s nálezem ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, jelikož ustanovení o smluvní pokutě i když je obsaženo ve znění samostatné smlouvy, tak je skryto v části smlouvy, jež vizuálně vypadá jako všeobecné obchodní podmínky. Tyto začínají již na druhé straně úvěrové smlouvy a smluvní pokuta je uvedena až na přelomu stran 4 a 5. Pro spotřebitele se tedy jedná o zcela překvapivé ujednání, jež by pro svoji důležitost mělo být uvedeno v první části smlouvy spolu s dalšími ujednáními o úroku, době trvání atd. Nad to by smlouva byla absolutně neplatná i dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému, aniž by důkladně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z předložených listiny je zřejmé, že se žalobce zabýval pouze příjmy žalovaného a nikoliv výdaji, a to i přesto, že žalovaný ke dni uzavírání smlouvy splácel jiné úvěry v celkové výši 12 462 Kč a na bankovním účtu měl zůstatek pouze 102,85 Kč. Takové ujednání je neplatné a soud proto žalobu zcela zamítl.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak žádné účelně vynaložené náklady mu nevznikly.13. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán a dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle Položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků činí soudní poplatek částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem III. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč.