16 C 82/2025-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 20.000 Kč s příslušenstvím představující vydání bezdůvodné obohacení, neboť žalovanému byla dne 7.4.2023 vyplacena částka 6.000 Kč, dne 8.4.2023 částka 7.000 Kč a dne 7.4.2023 částka 7.000 Kč, a to bez řádně uzavřené, respektive dnes neexistující úvěrové smlouvy. Žalovaný na poskytnutou částku ničeho nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 8.4.2023 byla provedena platba částky 7.000 Kč na účet č. , č. účtu, , dne 7.4.2023 na stejný účet uhrazeno 6.000 Kč a dne 7.4.2023 na stejný účet uhrazeno 7.000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež byla podepsána toliko žalobcem soud zjistil, že číslo bankovního účtu klienta představuje , Anonymizováno, . Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 7.9.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 71.727,46 Kč do 3 dnů.4. Vycházeje z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.8.2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.8.2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Žalobce vstoupil do závazkového vztahu s žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 7. a 8.4.2023 žalovanému na bankovní účet, jež uvedl do smlouvy o spotřebitelském úvěru celkem 20.000 Kč (dne 7.4.2023 - 13.000 Kč a dne 8.4.2023 - 7.000 Kč). Z tohoto důvodu soud tak posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a následující občanského zákoníku (dále jen o.z.), kdy žalovaný na svůj účet obdržel od právního předchůdce žalobce finanční prostředky bez právního důvodu. Neexistoval-li pak právní důvod pro výplatu žalované částky, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, který je povinen vydat. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo ve smyslu § 1879 a následující o.z. k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn vymáhat vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil, že by požadovanou částku žalobci vrátil a ani jinak návrh žalobce nerozporoval, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit vedle dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč i příslušenství pohledávky - úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1968 a následující o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinném k prvému dni prodlení. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu 3 dnů.5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava, převzetí, sepis žaloby a předžalobní výzva), tři režijní paušály po 100 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 14b odst. 1,5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 2.252 Kč, z čehož DPH představuje 252 Kč.6. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.