18 C 37/2025-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 18. 11. 2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 98 101,90 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi žalovaným a , právnická osoba, . byla dne 8. 7. 2022 uzavřena smlouva o , právnická osoba, č. , hodnota, , na základě které se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento splatí v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 681 Kč vždy k 11. kalendářnímu dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 12,99 %. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto banka přistoupila dne 21. 6. 2023 k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 97 602,90 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 269,59 Kč, úroku z prodlení 508,54 Kč a dlužných poplatků za zaslání výzvy ve výši 499 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.4. Žalobce na výzvu soudu dále doplnil, že žalovaný na úvěr uhradil 8 384,32 Kč, k čerpání úvěru ve výši 100 Kč došlo 11. 7. 2022, dále vzal žalobce zpět svoji žalobu co do částky 9 145,65 Kč, kterou žalovaný uhradil po podání žaloby. Usnesením ze dne 3. června 2025 č.j. , spisová značka, bylo v této části řízení zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 5. 7. 2025.5. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb dne 3. 1. 2017, jejímž předmětem bylo sjednání služeb, a to běžného účtu, bezúročné rezervy, přímého bankovnictví a 9 dní karty, součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, na základě této smlouvy byl sjednán žalovanému běžný účet č. , č. účtu, , dále také debetní karty – debit , Anonymizováno, ; dále byla doložena ze dne 18. 10. 2022 žádost o aktivaci, změnu, zrušení aplikace , Anonymizováno, klíč a protokol o převzetí a užívání kódů PIN a T – PIN. Žalobce doložil také Všeobecné obchodní podmínky banky. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný žádal u právního předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč se splácením 96 pravidelných splátkách po 1 681 Kč měsíčně, celková částka vrácení 162 463 Kč, úroková sazba 12,99 %, RPS 13,8 %. Dále byl doložen návrh na uzavření smlouvy o , právnická osoba, č. , hodnota, , ze kterého soud zjistil, že žalovaný má pracovní zařazení jako podnikatel v obchodní činnosti, je vyučen s maturitou, bydlí v pronajatém bydlení, je svobodný, jeho čistý měsíční příjem 27 000 Kč, nezbytné měsíční výdaje 1 000 Kč, splátky úvěru 13 956 Kč, dále zde byl opakovaný požadovaný úvěr ve výši 100 000 Kč s 96 měsíčními splátkami. Přípisem , právnická osoba, . ze dne 8. 7. 2022 banka akceptovala návrh Smlouvy , právnická osoba, na částku 100 000 Kč s první splátkou 1 118,58 Kč, dalšími splátkami 1 681 Kč s uvedením účtu ke splácení , č. účtu, . Dále žalobce doložil protokol o ověření úvěruschopnosti klienta a prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 28. 8. 2024, fotokopii občanského průkazu žalovaného, produktové podmínky pro osobní úvěry, prohlášení o okamžité splatnosti úvěru, kdy právní předchůdce žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 21. 6. 2023, neboť žalovaný řádně úvěr nesplácel. Ze souhrnného výpisu pohybu na účtě pak soud zjistil, že ke dni 11. 7. 2022 došlo k poskytnutí úvěru, a to částky 100 000 Kč žalovanému, následně, jaké částky byly žalovaným spláceny, celkem 8 384,32 Kč, kdy jako celková dlužná částka se zde uvádělo 93 752,66 Kč. Žalobce soudu dále doložil smlouvu po postoupení pohledávky spolu s oznámením a doložením odeslání, rovněž také předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání. Žalovaný po podání žaloby uhradil na předmětný úvěr ještě celkem částku 9 145,65 Kč, ohledně některé pak došlo ke částečnému zpětvzetí žaloby.6. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.7. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.8. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.9. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.10. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.11. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 8.7.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2, zák. o spotřebitelském úvěru, jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému převodem na účet částku 100 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 681 Kč, úrok byl sjednán 12,99 %. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.19. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.20. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když dospěl k závěru, že tuto posoudil řádně, žalobce soudu doložil doklad o posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla uzavřena řádně, kdy jimi sjednaný úrok není