20 C 143/2025-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 26. 2. 2025 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 13 724,06 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené faktury za dodávku elektřiny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. ,dále se žalovaný nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.4. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 21. 10. 2021 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobce zavázal dodávat elektřinu do odběrného místa a žalovaný se zavázal za energii zaplatit na základě vyúčtování. Smluvní strany si dohodly, že cena bude určena ceníkem žalobce platným pro dané fakturační období (důkaz smlouvou).5. Žalovaný neuhradil fakturu č. , hodnota, ve výši 10 324,06 Kč se splatností 28. 20. 2024, jíž vyúčtoval žalovanému cenu za odebranou elektřinu za období od 4. 7. 2023 do 30. 1. 2024 ve výši 34 126,06 Kč, zaplacené zálohy ve výši 23 580 Kč a 220 Kč představující přeplatek z pojištění domácnosti (faktura č. , hodnota, ). Na fakturu nebyla ničeho uhrazeno. Žalovaný následně svůj dluh uznal (uznání dluhu ze dne 6. 3. 2024).6. Žalobce vyúčtoval žalovanému vyúčtováním č. , hodnota, smluvní pokutu ve výši 3 200 Kč se splatností dne 9. 2. 2024, přičemž tato smluvní pokuta byla sjednána za porušení platební povinnosti vyplývajících ze smlouvy ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty z měsíce od ledna 2024 do června 2024, tj. za pět měsíců (vyúčtování č. , hodnota, ). Na fakturu nebyla ničeho uhrazeno. Žalovaný následně svůj dluh uznal (uznání dluhu ze dne 6. 3. 2024).7. Dne 27. 7. 2023 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o splátkách dluhu, kdy se žalovaný zavázal uhradit žalobci částku ve výši 300 Kč za uzavření dohody o splátkách dluhu, přičemž žalovaný tuto částku dosud neuhradil (dohoda o uznání dluhu ze dne 27. 7. 2023).8. Dne 6. 3. 2024 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o splátkách dluhu, kdy v případě prodlení dlužníka s platbou sjednané splátky má věřitel právo vyzvat dlužníka ke splnění této povinnost a každá taková výzva je zpoplatněna částkou ve výši 100 Kč. Žalobce dne 10. 4. 2024 poslal žalovanému výzvu k úhradě splátky, přičemž žalovaný mu ničeho neuhradil (dohoda o uznání dluhu ze dne 6. 3. 2024, výzva ze dne 10. 4. 2024).9. Dne 21. 10. 2021 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o splátkách dluhu, kdy v případě prodlení dlužníka s platbou sjednané splátky má věřitel právo vyzvat dlužníka ke splnění této povinnost a každá taková výzva je zpoplatněna částkou ve výši 100 Kč. Žalovaný neuhradil fakturu splatnou dne 28. 2. 2024, žalobce proto vyúčtoval žalobci 100 Kč (faktura ze dne 30. 5. 2024).10. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k uhrazení dlužných částek, žalovaný ničeho neuhradil (upomínka, doklad o odeslání).11. Při právním posouzení žalovaných nároků soud aplikoval § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.12. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah, kterým se zavazuje obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby, a zákazník se zavazuje zaplatit obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou energii a cenu souvisejících služeb. Žalobce tedy byl zavázán dodávat žalovanému příslušné energie a zajišťovat související služby, a žalovaný byl povinen platit žalobci cenu těchto energií a služeb dle vyúčtování žalobce. Žalovaný tyto své základní povinnosti porušil, pročež ho soud zavázal k zaplacení částky 10 324,06 Kč s příslušenstvím. Rovněž má žalobce právo na zaplacení částky 100 Kč a 100 Kč, kterou si účastníci sjednali v Dohodě o splátkách dluhu jako smluvní poplatek za sjednání dohody o splátkách dluhu. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v tomto rozsahu důvodná, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).13. Pokud jde o smluvní pokuty, ty byly výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuty s ohledem na následující důvody. Předně aplikace nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011 sem dopadá přiměřeně, z důvodu, že jakkoli je smluvní pokuta uvedena nikoli v „obchodních podmínkách“, ale v listině označené jako „smlouva o sdružených službách dodávky plynu“, přesto je umístěna do smlouvy nepoctivě, a proto je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. Citovaný nález argumentoval tím, že „29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“14. Smluvní pokuta je vložena do velice dlouhého souvětí, nepřehledného, složitě formulovaného a malým písmem psaného, a proto reálně hrozí, že průměrnému spotřebiteli unikne [viz „text v části smlouvy označené jako „Ostatní ujednání“ . Proto sem dopadá analogicky např. ta část nálezu ÚS, která zakazuje smluvní pokutu koncipovat následovně: “nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě).“. Koneckonců i označení části smlouvy „OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“ není zcela vypovídající, nenaznačuje, že jde o důsledky porušení smluvních povinností spotřebitelem se vznikem dalších platebních povinností spotřebitele (včetně smluvní pokuty) a reálně může budit dojem nepodstatného charakteru, že se jedná o ustanovení vysvětlujícího a technického charakteru.15. Žalobce se nemůže objektivně domnívat, že takovou formálnější změnou (úpravou) může dostát smyslu a účelu citované nálezové judikatury Ústavního soudu chránící spotřebitele. Je třeba se vystříhat formalistické interpretace a aplikace práva, včetně nálezů Ústavního soudu (viz čl. 89 odst. 2 Ústavy o vázanosti i obecného soudu rozhodnutím Ústavního soudu). Tudíž takováto smluvní pokuta je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 o. z.) a i kdyby nebyla, tak by k ní nebylo možné přihlížet v souladu s § 1813 a § 1815 o. z.16. Shora uvedené úvahy - a závěry ohledně aplikace názoru Ústavního soudu - akceptoval jako správné i odvolací soud - Krajský soud v Brně, a to v rozsudku z 6. 10. 2020 č. j. 37 Co 4/2020 – 79: „…se odvolací soud jinak zcela ztotožňuje s dalšími právními závěry soudu I. stupně, především se závěrem o absolutní neplatnosti této části smlouvy pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. , přičemž odvolací soud rovněž souhlasí s tím, že soudem I. stupně citovaná judikatura ÚS ČR je nadále použitelná a pro daný případ přiléhavá…“. Soud proto zamítl žalobu žalobce v rozsahu částek ve výši 3 200 Kč.17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce se domáhal zaplacení částky v celkové výši 13 724,06 Kč a byl úspěšný ve výši 10 524,06 Kč, což je 77 % z požadované částky. Neúspěch žalobce je úspěchem žalovaného, která tedy byl úspěšný v 23 %. Po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobci 54 % žalobcem vynaložených nákladů řízení. Žalobci vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v zaplacení soudního poplatku v částce 800 Kč a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dál