21 C 57/2025-41 — Městský soud v Brně

Žalobou z 22.11.2024 ve znění pozdějších podání a vyjádření u jednání dne 19.11.2025 domáhala se žalobkyně úhrady částky 19.094,72 Kč příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo plněním z neplatné úvěrové smlouvy, ohledně které neproběhlo prověřování úvěruschopnosti žalovaného, kdy toto bezdůvodné obohacení je představováno rozdílem mezi čerpanou jistinou úvěru a jedinou provedenou splátkou ze strany žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil a bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti.Z listinných důkazů vzal soud za prokázán tento skutkový stav:Dne , datum, uzavřeli žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník úvěrovou smlouvu, na základě které žalovaný čerpal jednak úvěr na koupi zboží a jednak úvěr v rámci sjednaného úvěrového rámce 20.000,00 Kč. Parametry úvěru byly vyjádřeny ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný do formulářové úvěrové smlouvy uvedl údaje o svém tvrzeném pracovním poměru. Dotazem na správu sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že v době uzavření úvěrové smlouvy žalovaný nebyl evidován jako zaměstnanec u žádného zaměstnavatele, přičemž dle sdělení úřadu práce v době uzavření úvěrové smlouvy byly příjmem žalovaného pouze sociální dávky ve výši 6.098,00 Kč měsíčně. Z přehledu čerpání úvěru a z výpisů z úvěrového účtu vzal soud za prokázáno, že žalovaný na úvěru celkem vyčerpal částku 19.999,72 Kč, přičemž uhradil jedinou splátku 905,00 Kč dne 20.1.2024. Z upomínek a přípisu o zesplatnění úvěru vzal soud za prokázáno, že žalobkyně po opakovaném upomínání dlužných splátek ze dne 26.3.2024 úvěr zesplatnila a nárokovala jeho jednorázovou úhradu ve lhůtě 20 dnů od vystavení přípisu o zesplatnění úvěru, tj. ve lhůtě do 15.4.2024, přičemž žalovaný uvedený přípis převzal osobně dne 3.4.2024.Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že žaloba je v částce, do jaké byla omezena částečným zpětvzetím, tj. do částky 19.094,72 Kč s příslušenstvím, důvodů. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu dle zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž bylo rovněž prokázáno, že ohledně žalovaného neproběhlo žádné vrchní ověřování jeho úvěruschopnosti, a žalobkyni tak nesplnila povinnosti vyplývající z § 86 zákona 257/2016 Sb. úvěrová smlouva je tak neplatná, přičemž žalobkyně svůj nárok vznesla z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním úvěrové jistiny v celkové částce 19 999,72 Kč, na kterou plnil částku 905,00 Kč, a k úhradě tak zůstává 19.094,72 Kč. Soud proto žalobě do této částky dle § 2991, § 2993 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nárokovaného úroku z prodlení. (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení), když počátek prodlení vyplývá z lhůty k úhradě, jak byla žalobkyní stanovena v oznámení o zesplatnění úvěru z 26.3.2024, které žalovaný převzal 3.4.2024.Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. o.s.ř. byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 800,00 Kč) v návaznosti na částku 19.094,72 Kč, na kterou žalobkyně svůj nárok omezila), a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů, a to za tři úkony (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300,00 Kč, včetně tří režijních paušálů, po 100,00 Kč, jeden úkon (účast u jednání) po 1.900,00 Kč včetně režijního paušálu 450,00 Kč, dále v náhradě za promeškaný čas, za cestu k jednání a zpět za osm, půl hodin po 150,00 Kč a cestovné osobním automobilem při délce trasy 404 km a ceně paliva dle vyhlášky o cestovních náhradách v částce 3.212,36 Kč, celkem 8.762,36 Kč, s připočtením 21%DPH v částce 1.672,10 Kč celkem 10.434,46 Kč.