216 C 18/2025-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 10.500 Kč s příslušenstvím představující nezaplacené školné za období říjen až prosinec 2024, a to s odkazem na uzavřenou smlouvu o příspěvku na finanční zabezpečení studia ze dne 2.9.2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 2.9.2024 uzavřel žalobce jako škola s žalovaným jako žákem smlouvu o příspěvku na finanční zabezpečení studia, ve které se mimo jiné žalovaný jako žák zavázal, že bude spolufinancovat studium příspěvkem v základní výši 3.500 Kč měsíčně, které se platí 10 měsíců v roce, a to po celou dobu svého studia na , Anonymizováno, školy. Školné je splatné zásadně měsíčně, a to vždy k 15. dni předcházejícího měsíce, poprvé do 9.9.2024 za měsíc září (následně do 15.9. za měsíc říjen apod.) bezhotovostním převodem na účet školy s variabilním symbolem, jež tvoří prvních šest číslic rodného čísla žáka. Podáním ze dne 17.2.2025 byl žalovaný předžalobním pokusem o smír vyzván k úhradě dlužné částky za období říjen, listopad a prosinec 2024, a to ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení pokusu o smír. Z poštovní doručenky bylo soudem zjištěno, že tato byla žalovanému dne 5.3.2025 vložena do schránky, poté co byla od 19.2.2025 připravena k vyzvednutí na poště.4. Podle ust. § 1746 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb. o.z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené základním ustanovením pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.5. Na základě provedeného dokazování soud shledává podanou žalobu jako důvodnou, neboť mezi účastníky byla v souladu s ust. § 1746 o.z. uzavřena tzv. inominátní smlouva. Z této smlouvy žalobce splnil svoji povinnost, když žalovanému umožnil studium na , Anonymizováno, , přičemž žalovaný měl v duchu zavřené smlouvy o příspěvku na finanční zabezpečení studia povinnost řádně a včas hradit školné ve sjednané výši, a to 3.500 Kč měsíčně. Tuto povinnost však neplnil a školné za období říjen až prosinec 2024 v celkové výši 10.500 Kč (3 x 3.500 Kč) nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal ve sporu pasivní, netvrdil ani prokázal, že by svoji smluvní povinnost splnil, vyšel soud z důkazů předložených žalobcem, na základě kterých soud shledal žalobu jako důvodnou, a to jak co do dlužné jistiny, tak co do dlužných úroků z prodlení ve smyslu § 1968 a následující o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinném k prvému dni prodlení.6. Pokud se týká samotné smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako školou na straně jedné a žalovaným jako žákem na straně druhé dospívá soud k závěru, že tuto smlouvu nelze podřadit pod kategorismus spotřebitelských, byť je žalobce podnikatelem, dle formy společnosti s ručením omezeným. Předmětem smlouvy totiž není klasické zboží či služba, nýbrž realizace středoškolského vzdělání, kdy , Anonymizováno, (byť soukromé) zabezpečuje přístup ke středoškolskému vzdělávání a získávání středoškolské kvalifikace jako nedílný článek vzdělávacího stupně české vzdělávací soustavy. Prostřednictvím studia pak občané (lhostejno zda na škole soukromé či veřejné) realizují své ústavně garantované právo na vzdělání dle článku 33 Listiny základních práv a svobod. Pro určení povahy vztahu mezi účastníky není kritérium zdroje financování školy určující. Kritérium stupně vzdělávací soustavy dle názoru soudu obdobně problematické, tedy odvíjet spotřebitelskou povahu vztahu mezi školou a jejím žákem (případně jeho zákonným zástupcem) od toho, jde-li o základní, střední či školu vysokou, neboť dle názoru soudu lze jen obtížně, objektivně stanovit vyšší či nižší důležitost toho kterého stupně vzdělání vůči jinému. Není zřejmé, proč by například smlouva o studiu na střední soukromé škole hrazené plně ze školného měla být „více“ spotřebitelská, než smlouva o studiu na vysoké soukromé škole hrazené plně ze školného. I pokud by však smlouva o studiu spotřebitelskou smlouvou byla, na povaze věci to v zásadě ničeho nemění, neboť soud zastává názor, že měla-li by se smlouva o studiu posoudit jako smlouva spotřebitelská, co by celek z pohledu ust. § 1811-1815 o.z. v platném znění, že ujednání o smluvním úroku z prodlení v návaznosti na další práva a povinnosti stran nepředstavuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného. Je třeba vyjít z toho, že je podnikatel či silnější strana u adhezních smluv, má z povahy věci „svá“ práva vždy ošetřena lépe, smlouva nemusí být „zcela“ vyvážená, neboť jde jen o to, aby neobsahovala pro spotřebitele nějaké skryté, záludné či zcela excesivní ujednání. Žádné takové skutečnosti ve smlouvě soudem shledány nebyly a soud neměl důvodu postupovat jinak.7. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení žalobce omezil žalobu v daném rozsahu týkající se příslušenství pohledávky, soud s odkazem na ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. řízení v daném rozsahu bez dalšího zastavil, aniž by zkoumal případné souhlasné stanovisko žalovaného s tímto krokem, neboť se jednalo o omezení žaloby před zahájením jednání ve věci samé.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 1.500 Kč, tři režijní paušály po 450 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH, tedy celkem 8.078,50 Kč (§ 7,13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.).9. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu 3 dnů.10. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.