31 C 263/2024-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 29 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 29 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto poskytnutou částku a dále souhrnný poplatek ve výši 20 184 Kč, tj. celkem 49 184 Kč zaplatit v pravidelných 53týdenních splátkách. Žalovaná však své povinnosti nedostála a zaplatila pouze 15 016,89 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na souhrnný poplatek a na jistinu nezapočetl nic. Na jistině žalovaná dluží 29 000 Kč, na poplatku částku ve výši 5 167,11 Kč. Následně právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 ke dni 1. 7. 2015 postoupil shora uvedené pohledávky společnosti , právnická osoba, . a tato následně s účinností ke dni 24. 8. 2018 žalobkyni, tato skutečnost byla žalované oznámena. Dlužné částky požadované žalobcem žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:4. Dne , datum, byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 29 000 Kč, která jí byla vyplacena v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit jistinu ve výši 29 000 Kč a poplatek v celkové výši 20 184 Kč, tj. celkem se zavázala vrátit částku ve výši 49 184 Kč v pravidelných 53týdenních splátkách po 928 Kč. Uvedené skutečnosti byly zjištěno ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 5. 2007 č. , hodnota, vč. smluvních podmínek.5. Dne 19. 6. 2015 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, vč. příslušenství společnosti , právnická osoba, , tato skutečnost byla žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015 a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla s účinností ke dni 24. 8. 2018 pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 14. 9. 2018. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ze dne 19. 6. 2015, ze dne 24. 8. 2018 vč. přílohy č. 1 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 14. 9. 2018 vč. dokladu o odeslání.6. Dne 25. 4. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky v celkové výši 34 167,10 Kč, a to nejpozději do 7. 5. 2024 s tím, že se jednalo o neuhrazené pohledávky právního předchůdce žalobkyně z titulu z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, . Současně byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předmětná výzva byla odeslána žalované na prostřednictvím České pošty s.p.7. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne , datum, byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, ve smyslu ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 29 000 Kč, která jí byla vyplacena v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku ve výši 29 000 Kč a dále poplatek v celkové výši 20 184 Kč, tj. celkem částku ve výši 49 184 Kč v pravidelných 53týdenních splátkách po 928 Kč. Na tuto smlouvu žalovaná uhradila částku ve výši 15 016,89 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, postupně postoupena žalobkyni, která je ve věci v souladu s § 1879 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, aktivně legitimována. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu požadované jistiny ve výši 29 000 Kč po odečtení provedené částečné úhrady ve výši 15 016,89 Kč, tedy v rozsahu částky z jistiny ve výši 13 983,11 Kč. Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o příslušenství pohledávky, jímž jsou úroky z prodlení ve smyslu ust. § 517 občanského zákoníku v zákonné výši z dlužné částky ve výši 13 983,11 Kč. Úroky z prodlení náleží žalobkyni ode dne následujícího po postoupení pohledávky, tj. od 2. 7. 2015 do zaplacení.8. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 15 016,89 Kč na jistině a částky ve výši 5 167,11 Kč na souhrnném poplatku, dospěl soud k závěru, že v této části je žaloba nedůvodná. Právní předchůdce žalobkyně požadoval v souvislosti s poskytnutou půjčkou ve výši 29 000 Kč souhrnný poplatek v částce 20 184 Kč, což činí 69,60 % poskytnuté půjčky. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena adhézním způsobem na formulářovém, předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci a žalované tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Sjednaný souhrnný poplatek – kapitalizovaný úrok ve výši, jak shora uvedeno, má soud za to, že je v rozporu s dobrými mravy. Za dobré mravy je nutno považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že sjednaný souhrnný poplatek v takové výši je považován za odporující obecně uznávaným pravidlům a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy je v rozporu s dobrými mravy. Je nutno také přihlédnout k tomu, že žalovaná jako spotřebitel při uzavírání smlouvy o půjčce včetně dohody o poplatku jednala pravděpodobně v tíživé situaci, která jí vedla k tomu, aby souhlasila se sjednáním tak vysokých poplatků za půjčku. Soud vycházel i z toho, že smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři právního předchůdce žalobkyně a je poměrně nejasné, co vše částka 20 184 Kč jako souhrnný poplatek představuje, kdy tato částka rozhodně neodpovídá běžně sjednaným poplatkům za administrativní činnost, ani úrokům z úvěru při splatnosti půjčky 53 týdnů. Tato výše je zcela v nepoměru k výši půjčky, soud považuje sjednaný poplatek ve výši 20 184 Kč za odporujícím dobrým mravům, a proto v této části žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku. Zamítnut byl rozdíl mezi přiznanou jistinou (13 983,11 Kč) a žalobkyní požadovanou jistinou (29 000 Kč) ve výši 15 016,89 Kč a to vč. příslušenství k této částce, a žalobkyní požadovaného zůstatku na souhrnném poplatku ve výši 5 167,11 Kč.9. Výrok o náhradě nákladů řízení (III. výrok) je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve sporu procesně více úspěšná než žalobkyně, měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši poměrné jejímu procesnímu úspěchu. Žalovaná zůstala v řízení zcela neaktivní a žádné náklady jí nevznikly.