32 C 44/2024-150 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou ze dne 8. 4. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 68 804 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovanému poskytl na základě smlouvy ze dne 17. 3. 2020 spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba. Úvěr však zůstal nesplacen a žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné částky včetně úroku, úroku z prodlení a poplatků, které žalovaný konkretizoval v podání ze dne 2. 9. 2025, když současně doložil aktualizované Obchodní podmínky a Sazebník. Žalovanému byla z důvodu neznámého pobytu ustanovena opatrovnice ve smyslu § 29 odst. 3 o. s. ř. Opatrovnice zpochybnila pravost podpisu žalovaného na úvěrové smlouvě, dále pak namítala, že nebyla dostatečně posuzována úvěruschopnost žalovaného a nadto nebyla správně vyhodnocena. Poukázala na skutečnost, že žalovaný deklaroval příjem 22 480 Kč měsíčně, když po splátkách úvěrů a úhradě pravidelných měsíčních výdajů mu zbyla částka toliko 7 458 Kč. Při životním minimu pro jednotlivce 4 860 Kč tak žalovanému zůstává pouze cca 1,5 násobek životního minima.Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce s žalovaným dne 13. 3. 2020 uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru na částku 100 000 Kč s tím, že tato bude uhrazena v 60měsíčních splátkách po 2 122 Kč, byla sjednána úroková sazba, dne 4. 1. 2021 byl sjednán dodatek ke smlouvě s odkladem splátky (úvěrová smlouva + dodatek ke smlouvě o úvěru + Obchodní podmínky + Sazebník pro fyzické osoby) s tím, že tato smlouva byla uzavřena po vyhodnocení žádosti, žalovaný deklaroval měsíční příjem 22 480 Kč, pravidelné měsíční výdaje 10 000 Kč, splátky úvěrů a leasingů 2 900 Kč (data o žádosti). Úvěr byl čerpán a byly hrazeny splátky (transakční historie). Žalovaný žádal o úvěr již v roce 2020 (žádost o poskytnutí úvěru ze dne 12. 3. 2020). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil podmínky úvěrové smlouvy, žalobce mu zaslal upomínky (1. upomínka + opakovaná výzva k úhradě dluhu), poslední výzvu k zaplacení dluhu (výzva z 1. 12. 2022 + dodejka), oznámení o zesplatnění dluhu (oznámení o zesplatnění ze dne 22. 2. 2023 + dodejka) výzvu k úhradě dluhu (výzvy k úhradě ze dne 4. 3. 2024 + potvrzení podání).Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. na jejímž základě se žalobce jako úvěrující zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný coby úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit. Žalovaný však vyčerpanou částku nezaplatil, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu, úroky dohodnuté v předmětné smlouvě a poplatky v souladu s ustanovením § 2048 o. z., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 1968 NOZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., když prvním dnem prodlení je den po splatnosti dlužné částky dle sjednaných splátek, resp. následně po odstoupení od smlouvy (zesplatnění). Úvěrovaný je povinen zaplatit dlužný peníz ze smlouvy o úvěru, přičemž úvěrujícímu náleží též úrok a úrok z prodlení.Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., bylo osvědčeno, že žalovaný nemá negativní úvěrovou historii, má dostatečný a stabilní výdělek. Vzhledem k tomu, že příjem žalovaného přesahoval 20 000 Kč, nelze bez dalšího souhlasit s tím, že mu zůstala toliko částka kolem 1,5násobku životního minima, neboť je nutno počítat i s částkou 10 000 Kč, která zahrnuje měsíční pravidelné výdaje žalovaného. Jestliže tedy byla stanovena platební kapacita žalovaného 6 593 Kč a měsíční splátka úvěru byla cca jednou třetinou této částky, nelze hovořit o tom, že splátka byla pro žalovaného likvidační. Částka 2 122 Kč sama o sobě není nijak vysoká, když získaná částka 100 000 Kč bezpochyby žalovanému umožnila investovat do svých životních potřeb. Nelze proto učinit závěr, že by toto zkoumání bylo nedostatečné. Soud má tedy za to, že žalobce postupoval s náležitou péčí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).Pokud jde o námitku opatrovnice týkající se nepravosti podpisu žalovaného, soud tuto hodnotí jako účelovou, neboť zde nejsou žádné indicie svědčící o tom, že by došlo k odcizení dokladů totožnosti žalovaného, když podle nich při podpisu smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena. Rovněž tak z transakční historie jednoznačně plyne, že úvěr byl žalovaným čerpán, i splácen.Pokud jde o výrok III., nebyl vydán platební rozkaz, a proto soud postupoval dle položky 2 bod 2., Položky 1 bod 2. Sazebníku soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb.Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení převážně úspěšného žalobce spočívají v soudním poplatku ve výši 3 441 Kč, třech (příprava a převzetí, podání soudu, předžalobní výzva) úkonech právní pomoci po 3 860 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálech po 300 Kč dle §13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, dvou režijních paušálech po 450 Kč dle §13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025. Celkem tedy včetně 21% DPH dle § 137 o. s. ř. 29 694,61 Kč. O nákladech opatrovnice bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozhodnutí.