34 C 146/2025-51 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 28. 1. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 24.625 Kč s odůvodněním, že žalovaný, jakožto vlastník vozidla registrační značky , SPZ, neměl v období od 30. 1. 2024 do 22. 5. 2024, od 24. 5. 2023 do 24. 7. 2023 a od 25. 7. 2023 do 29. 1. 2024 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „povinné ručení“). Žalobce má tedy nárok na zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo.2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Z výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 14. 9. 2023, 21. 3. 2024 a 8. 8. 2024 vyplývá, že žalovaný byl jako vlastník a provozovatel vyzván k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo r.z. , Anonymizováno, s objemem válců nad 1850 cm³ do 2500 cm³ za dobu od 30. 1. 2024 do 22. 5. 2024, od 24. 5. 2023 do 24. 7. 2023 a od 25. 7. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 20.725 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 900 Kč; splatnost příspěvku nastala u částky 7.410 Kč dne 22. 10. 2024, u částky 4.030 Kč dne 28. 11. 2023 a u částky 12.285 Kč dne 4. 6. 2024. Přípisy ze dnů 8. 1. 2024, 2. 2. 2024, 26. 6. 2024 a 30. 10. 2024 byl žalovaný opětovně vyzýván k zaplacení příspěvků ve výši 7.410 Kč, 4.030 Kč a 12.285 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 3 x 300 Kč. K zaplacení byl žalovaný vyzván taktéž v rámci předžalobní upomínky ze dne 14. 3. 2024 a 22. 7. 2024, 6. 1. 2025. Na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho.5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.6. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a zákon č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 45 odst. 2 ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 6 odst. 1, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.8. Žalovaný byl jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tuto povinnost však nesplnil. V období od 30. 1. 2024 do 22. 5. 2024, od 24. 5. 2023 do 24. 7. 2023 a od 25. 7. 2023 do 29. 1. 2024, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno a kdy byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, tj. za dobu 114, 62 a 189 dní, činí dluh 20.725 Kč při denní sazbě 65 Kč za vozidlo s objemem válců nad 1850 cm³ do 2500 cm³ podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. a podle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. Žalovaný je tedy ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a § 45 odst. 1 a 3 zákona č. 30/2024 Sb. osobou povinnou k úhradě příspěvku ve výši 20.725 Kč a poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 900 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil celkovou částku 24.625 Kč.9. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatek ve výši 986 Kč,- odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 za dva úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění),- odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, za jeden úkon právní služby á 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky (návrh ve věci samé),- náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky za tři úkony ve výši á 100 Kč,- náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. při sazbě 21 % (z odměny a náhrad advokáta) ve výši 273 Kč.Celkem tedy náklady žalobce činí 2.559 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.