37 C 254/2023-96 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 16. 11. 2023 se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k předmětnému pozemku, neboť již nemá vůli ve spoluvlastnictví setrvat, když pozemek bez jejího souhlasu užívá třetí osoba a na pozemku se nachází nepovolená stavba, a účastníci se na způsobu vypořádání spoluvlastnictví nedohodli. Žalobkyně navrhovala reálné rozdělení pozemku dle přiloženého geometrického plánu, neboť takové rozdělení je možné, hodnota pozemku se nesníží a vzniknou dva v zásadě stejně velké pozemky nové. Žalobkyně dále uvedla, že má zájem pozemek sama užívat, nemá ale zájem o odkup podílu žalovaných. Zřízení neoprávněné stavby na pozemku stejně jako jeho užívání třetí osobou umožnil předchůdce žalovaných, přičemž tato stavba zůstane na druhé části pozemku.2. Žalovaní se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřili.3. Z výpisu z katastru nemovitostí LV , Anonymizováno, týkajícího se předmětného pozemku je zřejmé, že tento pozemek je ve spoluvlastnictví účastníků, kdy každý z nich má na pozemku ideální poloviční podíl (žalovaní v SJM). Žalobkyně již v tomto spoluvlastnictví setrvávat nechce a navrhla reálné rozdělení pozemku na pozemek parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , jak se podává z geometrického plánu. Ani přes komunikaci zástupců žalobkyně a zástupce předchůdce žalovaných v období 19. 1. 2023 až 9. 11. 2023 se strany na způsobu vypořádání spoluvlastnictví nedohodly, jak je z této komunikace zřejmé.4. Dle ustanovení § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Dle ustanovení § 1143 OZ nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle ustanovení § 1144 odst. 1 OZ je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Protože žalobkyně již nechce ve spoluvlastnictví setrvat, soud toto spoluvlastnictví zrušil, neboť návrh nebyl podán v nevhodnou dobu nebo jenom k újmě žalovaných, když taková újma žalovanými ani nebyla tvrzena. Zákon jako způsob vypořádání v tomto případě preferuje reálné rozdělení věci. Z provedeného geometrického plánu vyplývá, že rozdělení předmětného pozemku je možné, kdy vzniknou dva nové pozemky o stejné velikosti (nový pozemek žalobkyně je pouze o 1 m2 menší). Žádný z účastníků nezpochybňoval, že by tyto nové pozemky nebyly srovnatelně využitelné, ani že by rozdělením předmětného pozemku došlo k podstatnému snížení hodnoty věci (více jak o 15 % dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1450/2015). Nad rámec uvedeného soud podotýká, že rozdělení pozemku je možné i přes to, že na pozemku vázne právo třetích osob, z výpisu z katastru nemovitostí totiž soud zjistil, že se jedná o zástavní právo společnosti , právnická osoba, ., které zatěžuje pouze podíl žalovaných. Jedná se tedy o právo věcné, kdy existence tohoto práva rozdělení věci nebrání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 300/2016) a zatížen tímto zástavním právem bude nadále pouze nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, který byl přikázán žalovaným (srov. Králík M. in Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 765 – 791). Ani existence neoprávněné stavby a užívání pozemku třetí osobou rozdělení věci nepřekáží, když po celou dobu se spoluvlastníci proti tomuto stavu nikterak právně nebránili, a je tedy zřejmé, že daná situace jim po celou dobu nikterak významně nevadila, nemůže tak mít bez dalšího vliv na možnost rozdělení věci. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, a předmětný pozemek rozdělil dle geometrického plánu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, přikázal do vlastnictví žalobkyně, nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, pak přikázal do SJM žalovaných.5. Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 prezentoval ústavně konformní výklad § 142 občanského soudního řádu v řízeních majících povahu tzv. iudicium duplex, spočívající na principu nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení. V aktuálním nálezu sp. zn. IV. ÚS 404/22 Ústavní soud tento ústavně konformní výklad potvrdil. Při rozhodování o nákladech řízení v řízení o vypořádání spoluvlastnictví by tak dle Ústavního soudu soudy neměly aplikovat § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ale měly by spatřovat u obou účastníků (u všech spoluvlastníků) částečný úspěch ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a zásadně rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S odkazem na citovaný nález ústavního soudu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.