38 C 169/2023-71 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 19. 7. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 179.192,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce s žalovaným uzavřel dne 30. 6. 2019 nájemní smlouvu, na základě které žalobce žalovanému přenechal k užívání nebytové prostory a pozemky v provozně výrobního areálu v , adresa, za účelem výkonu podnikatelské činnosti nájemce – provozování autoservisu a pneuservisu. Nájemní vztah byl ukončen ke dni 10. 2. 2023, ke dni 20. 2. 2023 byl předmět nájmu vyklizen a předán a dne 23. 2. 2023 obě strany podepsaly uznání dluhu a dohodu o způsobu úhrady dlužné částky, dle které se žalovaný zavázal svůj dluh z nájemní smlouvy zaplatit ve třech splátkách po 60.000 Kč, pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný neuhradil ani první splátku a dluh ve výši 179.192,05 Kč se stal splatným dne 20. 3. 2023. Žalovaný dosud na dluh ničeho neuhradil, přestože žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že uznání dluhu bylo žalovaným podepsáno v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, neboť žalobce zadržoval žalovanému majetek, konkrétně osobní automobily zákazníků v provozovně žalovaného. Bez podpisu uznání dluhu odmítl žalobce žalovanému majetek vydat. Dohoda o započtení vzájemných pohledávek ze dne 20. 2. 2023 byla žalovaným podepsána také v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, když žalobce zadržoval žalovanému majetek, a to veškeré vybavení autoservisu, včetně vozidel zákazníků zaparkovaných v prostoru dílny a bez podpisu dohody žalobce odmítl žalovanému majetek vydat.3. Žalobce k podání žalovaného uvedl, že žalobce sice uplatnil zadržovací právo ke všem movitým věcem nacházejících se v pronajatých prostorách již dne 14. 2. 2023, po uplatnění zadržovacího práva téhož dne žalovaný uhradil žalobci částku 106.002,47 Kč k dluhu ve výši 291.002,47 Kč a v návaznosti na tuto úhradu žalobce upustil od dalšího uplatnění zadržovacího práva, ačkoliv dluh vyrovnán zcela nebyl. Nájemní smlouva byla ukončena již 10. 2. 2023 a žalovaný jako nájemce v době uplatnění zadržovacího práva užíval pronajaté prostory neoprávněně, po vyklizení pronajatých prostor žalovaným již žádné další zadržovací právo uplatněno nebylo. Uznání dluhu bylo uzavřeno dne 23. 2. 2023, jednalo se o standardní jednání dvou obchodně-právních subjektů a k žádnému nátlaku na žalovaného nedošlo, obdobně v případě uzavření dohody o započtení vzájemných pohledávek ze dne 20. 2. 2023.4. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2023, č.j. 38 C 169/2023-20 soud vydal rozsudek pro zmeškání, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 179.192,05 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 7. 2025, č.j. 28 Co 94/2024-62 tak, že změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává.5. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi účastníky řízení byla uzavřena nájemní smlouva ze dne 30. 9. 2019, na základě které žalovaný užíval nemovitosti, a to nebytové prostory a pozemky v provozovně výrobního areálu v , adresa, , za účelem výkonu podnikatelské činnosti nájemce – provozování autoservisu a pneuservisu. K vyklizení nemovitostí došlo dne 20. 2. 2023.6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu nájemní č. , Anonymizováno, s přílohou č. , hodnota, ze dne 4. 6. 2018 a s přílohami 2 a 3 ze dne 30. 6. 2019, dle které měl žalovaný coby nájemce právo užívat nebytové prostory, nacházející se v 1. NP a v 2. NP nemovitosti, a to pozemku parc. č. , hodnota, a stavby na tomto pozemku bez č. p./č. ev. a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , dále k užívání části venkovní plochy pozemku parc. č. , Anonymizováno, , nacházející se v katastrálním území , katastrální území, , obec , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“), za účelem provozování autoservisu a pneuservisu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, počínaje dnem 1. 7. 2019. Nájemné bylo dle čl. IV.4.1 smlouvy dohodnuto ve výši 47.045 Kč + DPH měsíčně, splatné bylo dle čl. IV.4.2 smlouvy vždy do 15. dne příslušného měsíce (příloha č. , hodnota, – splátkový kalendář). Dle dodatku č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2019 nájemní smlouvy se účastníci řízení dohodli na rozšíření předmětu pronájmu o část pozemku parc. č. , Anonymizováno, a část pozemku parc. č. , Anonymizováno, , o celkové výměře 350 m2, a to od 1. 11. 2019, za nájemné ve výši 49.961 Kč + DPH. Dle dodatku č. , hodnota, ze dne 3. 8. 2021 se účastníci řízení dohodli na rozšíření předmětu o část pozemku parc. č. , Anonymizováno, , o výměře 137,5 m2, od 1. 8. 2021, za nájemné ve výši 54.722 Kč + DPH.Z předávacího protokolu ze dne 20. 2. 2023 vyplývá, že žalobce ukončil nájemní vztah výpovědí ke dni 10. 2. 2023 s termínem vyklizení a předání 20. 2. 2023, žalovaný předal žalobci klíče od předávaných prostor.Z uznání dluhu a dohody o způsobu úhrady dlužné částky ze dne 23. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný uznal dluh na nájemném a za úhrady za služby ve výši 23.349,29 Kč, vzniklý na základě faktury č. , hodnota, ze dne 15. 2. 2023, splatné téhož dne s tím, že ke dni podpisu dohody obdržel od žalobce faktury za vyúčtování nájemného a služeb s nájmem za leden 2023 a únor 2023 před splatností v celkové výši 155.842,76 Kč a zavázal se dluh v celkové výši 179.192,05 Kč žalobci zaplatit v měsíčních splátkách tak, že částku 60.000 Kč uhradí do 15. 3. 2023, částku 60.000 Kč uhradí do 14. 4. 2023 a částku 59.192,05 Kč uhradí do 15. 5. 2023. Součástí dohody je v čl. V. závěrečné ustanovení, dle kterého účastníci si dohodu přečetli, s obsahem souhlasí s tím, že byla uzavřena řádně, srozumitelně a nikoliv v tísni.Z okamžité výpovědi nájemní smlouvy ze dne 10. 2. 2023 vyplývá, že z důvodu dluhu na nájemném za měsíce prosinec 2022 a leden 2023 a úhrady služby související s nájmem za měsíce listopad 2022 a prosinec 2022 žalobce okamžitě vypověděl nájemní smlouvu s tím, že prostor je nutné vyklidit a předat žalobci do tří kalendářních dnů od doručení výpovědi. Na listině je poznámka, že 10. 2. 2023 v 12:30 hodin nájemník výpověď odmítl převzít.Z uznání závazku ze dne 20. 2. 2023 je zřejmé, že žalovaný uznal závazek co do důvodu a výše, a to za úhradu nájemného za leden 2023 a únor 2023 a za úhradu za služby související s nájmem za listopad 2022, prosinec 2022, leden 2023 a únor 2023.Z dohody o započtení vzájemných pohledávek ze dne 20. 2. 2023 soud zjistil, že účastníci řízení si započetli vzájemné pohledávky ve výši 185.000 Kč, a to pohledávky žalobce splatné 2. 1. 2023, 15. 1. 2023 a 1. 2. 2023 oproti kauci ve výši 185.000 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 18. 5. 2023 včetně doručenky ze dne 19. 5. 2023 je zřejmé, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, výzva byla žalovanému doručena dne 29. 5. 2023.7. Žalovaný navrhl k prokázání tvrzení, že dohodu o uznání dluhu a o splátkách uzavřel v tísni, výpověď svědka , jméno FO, . Soud výslech navrženého svědka nepřipustil, neboť považuje tvrzení žalovaného o uzavření právního jednání v tísni za nelogické vzhledem k časové ose jednotlivých právních jednání účastníků a s ohledem na již provedené dokazování za nadbytečné.8. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) nájemní smlouvu se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.9. Podle ust. § 2217 odst. 1 OZ nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.10. Podle ust. § 2234 OZ pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní.11. Podle ust. § 2313 OZ vyklidí-li nájemce prostor sloužící k podnikání v souladu s výpovědí, považuje se výpověď za platnou a přijatou nájemcem bez námitek.12. Podle ust. § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.13. Podle ust. § 1982 odst. 1, 2 OZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.14. Podle ust. § 1395 odst. 1, 2 OZ kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc