42 C 134/2025-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 9.6.2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 18.386 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o zápůjčce, dle které žalované zapůjčil částku 9.400 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci zápůjčku zpět včetně poplatku ve výši 5.640 Kč, dlužnou částku však neuhradila.2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce s takovým postupem souhlasil již v žalobě) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 10.4.2024 smlouvu o zápůjčce, kdy žalovaná o poskytnutí zápůjčky zažádala prostřednictvím internetového portálu www., Anonymizováno, .cz po odsouhlasení souvisejících smluvních podkladů (prokázáno předloženou smlouvou). Na základě smlouvy žalobce poskytl žalované částku 9.400 Kč bezhotovostním převodem ze dne 10.4.2024 na účet č. , č. účtu, (prokázáno výpisem z účtu žalované). Žalovaná se zavázala vrátit žalobci zápůjčku zpět prostřednictvím tří měsíčních splátek; poslední splátka byla splatná dne 17.6.2024. Žalovaná se dále zavázala uhradit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 5.640 Kč. Pro případ prodlení se splácením zápůjčky a poplatku účastníci sjednali následující: žalovaná se v čl. II. bodu 2.4 zavázala v případě prodlení uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který ke dni uzavření smlouvy činil 13,75 % z dlužné částky ročně. Žalovaná se dále v čl. II. bodu 2.5 smlouvy zavázala uhradit pro případ prodlení též náklady na písemné upomínky ve výši po 500 Kč/upomínku (prokázáno předloženou smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami).5. Žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit řádně a včas načerpanou půjčku, v důsledku čehož ji žalobce vyzval upomínkami ze dne 14.5.2024, dne 25.5.2025, dne 13.6.2024 a dne 22.6.2024 k dodatečnému plnění (prokázáno upomínkami). Žalobce naposledy vyzval žalovanou k plnění dluhu předžalobní výzvou ze dne 6.2.2025. Žalovaná však ani přes opakované výzvy neuhradila ani část dlužné částky (prokázáno výzvou včetně podacího archu).6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhal zaplacení jistiny ze smlouvy, při zohlednění dosavadního plnění žalované.14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. Právním posouzením soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem byla ve smyslu § 2390 o. z. uzavřena smlouva (pojmenovaná jako smlouva o zápůjčce), na základě níž byla žalované poskytnuta částka 9.400 Kč převodem na její účet. Uvedená smlouva má charakter spotřebitelské smlouvy s ohledem na postavení žalované coby spotřebitele ve vztahu k žalobci. Současně má předmětná smlouva charaktery úvěrové smlouvy (kumulace poplatku za zápůjčku odpovídajícího svou funkcí úrokům z úvěru a smluvních pokut a dalších poplatků atd.).15. V rámci otázky platnosti předmětné smlouvy se soud zabýval také tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z. s. ú.). Ze strany žalobce bylo pouze obecně konstatováno, že si žalobce před uzavřením smlouvy vyžádal od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech. Své tvrzení však žádným způsobem nedoložil, a to ani přes výzvu soudu, který žalobce poučil o následcích neunesení důkazního břemene.16. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalobce nebylo jakkoli prokázáno řádné ověření úvěruschopnosti žalované před sjednáním dané smlouvy a žalobce ohledně těchto tvrzení neunesl důkazní břemeno, soud dospěl k závěru, že je nutné uzavřenou smlouvu považovat za absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s § 1813 o. z. a § 86 a § 87 z. s. ú. Soud je ex officio povinen takovou neplatnost smlouvy posoudit i bez námitky žalované s ohledem na fakt, že porušení povinnosti odborné péče žalobce zjevně narušuje veřejný pořádek, a v souladu s § 5 o. z. tak musí jít k jeho tíži.17. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat jako k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 o. z. za využití § 87 odst. 1 z. s. ú. a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Žalobce poskytl žalované plnění bez právního důvodu ve výši 9.400 Kč a žalovaná je tak povinna mu toto plnění vrátit (výrok I.).18. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, a to ve významu že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr se ve smyslu judikatury (viz. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 z. s. ú., z jehož výslovného znění slovní vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. K neplatnos