47 C 180/2025-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce požadoval zaplatit po žalované částku 11 474,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 099,47 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení a částku 66,41 Kč na smluvní pokutě, to vše z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 3. 11. 2024. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.2. Z listinných důkazů provedených při jednání (v nepřítomnosti účastníků) soud zjistil následující skutkový stav.3. Žalobce s žalovanou uzavřeli dne 3. 11. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webu , Anonymizováno, (důkaz: Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru a vyjmenované smluvní dokumenty; autorizace ověření totožnosti žalovaného s datem 11. 3. 2024; fotokopie občanského průkazu žalované).4. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 44 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny.5. Žalobce uvedl, že posoudil úvěruschopnost žalovaného následovně. Žalobce nahlédl do registru bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a „případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25000 Kč“.6. K prokázání shora uvedených tvrzení ale žalobce předložil jen dva důkazy.7. Jednak jde o listinu nazvanou „Identifikované příjmy“, v níž je uveden žalobce jako její vystavitel. Nicméně tato listina je nedatovaná a není v ní dokonce ani uvedeno, kterého klienta (dlužníka) se týká. Nelze ji tak bezpečně ztotožnit s žalovanou. V této listině je uvedeno, že „příjem byl spotřebitele doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce… Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 53815“. Z toho plyne, že i kdyby se tato listina týkala shora uvedeného smluvního vztahu mezi účastníky, pak se žalobce zjevně nezabýval výdaji žalované. Z této listiny též neplyne, z jakých zdrojů měla žalovaná příjem získávat a o výpis z účtu za jakou dobu se jedná.8. Druhak žalobce předložil listinu nazvanou jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, .“, v níž je uveden žalobce jako její vystavitel. V listině je uvedena žalovaná jako klient. Uvádí se v ní zejména, že žalovaná žije sama, výše jejích pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 6 000 Kč, na bydlení 7 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou 0 Kč ostatní zbytné výdaje jsou 5 000 Kč, „výše ověřeného čistého měsíčního příjmu“ je 53 815 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 28 000 Kč.9. Žalobce poskytl žalované úvěr ve výši celkem 5 000 Kč, a to na účet žalované č. , č. účtu, , dne 3. 11. 2024 (důkaz smlouvou o revolvingovém úvěru, Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení od , právnická osoba, . z 18. 9. 2025 na č. l. 19).10. Předžalobní výzva byla žalované odeslána žalobcem dne 19. 6. 2025 (důkaz: výzva k úhradě před podáním žaloby s datem 19. 6. 2025 s podacím lístkem s datem 19. 6. 2025).II. Právní posouzení skutkového stavu11. Žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon“), ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“). Jedná se o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona - jde o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz § 7 zákona).12. Soud ex offo posuzoval (dle § 87 zákona), zda úvěrující v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.13. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ).14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).15. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, . V něm uvedl mj., že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud....“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ).16. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl: „Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. , spisová značka, ] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)… Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)…“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.17. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. , spisová značka, , „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet