49 C 87/2025-46 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 15.000 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 20.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 2.324 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 5.000 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, žalovaný o tom byl písemně informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 21. 8. 2025, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali , jméno FO, za , právnická osoba, a žalovaný, že podle ní , právnická osoba, žalovanému při podpisu smlouvy poskytl částku 20.000 Kč v hotovosti. Žalovaný měl podle této smlouvy splácet 18 měsíčních splátek po 2.324 Kč (resp. sedmnáct splátek po 2.324 Kč, poslední splátka byla uvedena ve výši 2.320 Kč), celkem měl zaplatit 41.828 Kč.5. Z karty zákazníka soud zjistil, že podle ní žalovaný v době podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru ke dni , datum, byl ve věku 43 let, žil s rodiči, byl svobodný, měl trvalý pobyt na adrese ohlašovny (, adresa, ), nejvyšší dosažené vzdělání měl učňovské, pracoval na plný úvazek s příjmem 16.471 Kč čistého, „další čisté příjmy domácnosti“ jsou uvedeny v částce 18.500 Kč, celkem je uveden příjem 34.971 Kč. Jako „běžné měsíční výdaje“ jsou uvedeny „odhadované měsíční výdaje žadatele“ v částce 5.500 Kč. Soud nevzal za prokázané, že by , právnická osoba, před poskytnutím zápůjčky tyto údaje ověřovala. Již samy o sobě tyto údaje vzbuzují pochybnosti o tom, zda mohou mít oporu v realitě. Jeví se jako zcela mimo realitu, že by žalovaný měl běžné měsíční výdaje pouze v částce 5.500 Kč, stejně jako se jeví mimo realitu, že by žalovaný měl potřebu čerpat prostředky od , právnická osoba, v částce 20.000 Kč, když tato částka je výrazně nižší než rozdíl mezi měsíčními příjmy a výdaji žalovaného a jeho domácnosti podle přehledu v zákaznické kartě, tzn. pokud by údaje byly pravdivé, žalovaný by měl dostatek volných prostředků a neměl by potřebu čerpat další, tím spíše pak za podmínek, které pro něj nebyly vůbec výhodné, pokud jde o výši částky, kterou měl za čerpání prostředků zaplatit. Naopak okolnost, že žalovaný měl potřebu čerpat prostředky ve výši 20.000 Kč za nikoli malý smluvní úrok, svědčí o tom, že jeho reálné příjmy nepostačovaly k pokrytí reálných výdajů.6. Pokud jde o ověření údajů v kartě zákazníka, soud nevzal za prokázané, že by informace v nich uvedené poskytovatel zápůjčky ověřoval (k tomu mj. soud vyzýval žalobce před nařízením jednání k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů; rovněž při jednání se soud žalobce dotazoval, zda údaje byly nějak ověřeny, nato žalobce uvedl, že „nic dalšího uvést nemůže“. Soud proto upustil od dalšího poučení a výzvy postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Nadto nutno uvést, že i kdyby tyto údaje skutečně ověřeny byly, jsou pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela nepostačující. V zákaznických kartách není uvedena celá řada dalších informací, které jsou z hlediska posouzení úvěruschopnosti relevantní (např. otázka reálných, nikoli odhadovaných výdajů žalovaného).7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.8. Z informací o zpracování osobních údajů ze dne , datum, soud zjistil, že tuto listinu žalobce vyhotovil.9. Z podacího lístku ze dne 16. 8. 2024 soud zjistil, že uvedeného dne žalobce žalovanému odeslal zásilku na adresu , adresa, , což je v „kartě zákazníka“ uvedeno jako „adresa výběru“, nikoli však „kontaktní adresa“ (jako náhradní kontaktní adresa je uvedeno , adresa, ). Tímto podacím lístkem ani žádnou jinou listinou soud nemá za prokázané, že by žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, . I pokud by soud odhlédl od nejasnosti ohledně adresy, na kterou byla zásilka odeslána, nelze přehlédnout, že odesílatelem zásilky ze dne 16. 8. 2024 byl žalobce, nikoli , právnická osoba, , který oznámení o postoupení pohledávky vyhotovil. Z podacího lístku ze dne 16. 8. 2024 samostatně ani ve spojení s jinými listinami pak nelze vzít za prokázané, že by bylo touto zásilkou odesláno oznámení o postoupení pohledávky.10. Z „tabulek umoření“ a potvrzení o uhrazení úplaty soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.11. Z výzvy k plnění ze dne 31. 10. 2024 soud vzal za prokázané, že jím žalobce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že listina byla žalovanému odeslána dne 1. 11. 2024.12. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, , právnická osoba, a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný od , právnická osoba, převzal v hotovosti částku 20.000 Kč. Soud nemá za prokázané, že by , právnická osoba, jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřoval schopnost žalovaného zápůjčky splatit. Z karty klienta – u níž navíc nelze vzít za prokázané, že by údaje v ní uvedené byly reálné, tj. že je poskytovatel půjčky jakkoli skutečně ověřoval – je zřejmé, že , právnická osoba, zcela rezignoval na zjišťování reálných výdajů žalovaného (v kartě jsou uvedeny pouze „odhadované výdaje“, které jsou uvedeny v tak nízkých částkách, že to musí budit důvodné pochybnosti i u osoby zcela mimo obor, natož u osoby profesionála, jímž , právnická osoba, , pokud jde o poskytování půjček a úvěrů, nepochybně je). Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci (o tom svědčí oznámení o postoupení). Žalovaný zaplatil celkem částku 5.000 Kč. Přípisem odeslaným dne 1. 11. 2024 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení, marně.13. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného zápůjčky splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).14. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.15. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 20.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.16. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku