51 C 10/2025-51 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 5.10.2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 23 888 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . s žalovaným dne 9.5.2022 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 11 500 Kč, následně již nic neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.5.2024 postoupila společnost , právnická osoba, . pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozumívala dopisem ze dne 14.6.2024. Dopisem ze dne 10.9.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce po žalovaném požaduje zaplacení částky 23 888 Kč, tj. jistina ve výši 9 128,53 Kč, sjednaný úrok ve výši 329,64 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 186,97 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 1 542,86 Kč.2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z úvěrové smlouvy ze dne 9.5.2022 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy.5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 11 500 Kč, tj. 2000 Kč dne 10.5.2022, 2 000 Kč dne 30.6.2022, 2 000 Kč dne 26.7.2022, 2 000 Kč dne 28.10.20222, 2 000 Kč dne 24.2.2023 a 1 500 Kč dne 19.7.2023.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž by žalovaný vyrozumíván v dopise ze dne 14.6.2024, kdy byl následně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 10.9.2024 k úhradě pohledávky nejpozději do dne 25.9.2024.7. Z žádosti o úvěr, pracovní smlouvy, potvrzení o prodloužení pracovní smlouvy a výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má příjem 14 001 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, výdaje na dopravu, stravu a osobní náklady ve výši 4 250 Kč a výdaje na srážky ze mzdy a výživné ve výši 4 487 Kč. Jako typ bydlení žalovaný uvedl u rodinných příslušníků. Z předložených výplatních pásek soud zjistil, že v březnu 2022 činila mzda žalovaného po srážkách 8 861 Kč, v únoru 2022 činila mzda po srážkách 8 548 Kč a v lednu 2022 činila mzda po srážkách 11 133 Kč.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.15. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s náklady úvěru ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Charakter smluvního ujednání byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z informací uvedených žalovaným v rámci žádosti o úvěr, kdy příjem byl ověřen na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek a pokud jde o výdaje tyto byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Z předložených podkladů však nevyplývá, že předchůdce žalobce skutečně ověřoval výdaje žalovaného, kdy ani samotné příjmy neodpovídají příjmu uvedenému v žádosti o úvěr. I pokud by vzal soud v úvahu, že výdaje žalovaného byly opravdu tak nízké jak tvrdil, ačkoliv si lze jen těžko představit, že může mít žalovaný náklady na bydlení pouze ve výši 1 000 Kč, i tak by žalovaný nemohl dle doloženého příjmu finančně vyjít. Dle doloženého přijmu činil měsíční příjem žalovaného po srážkách zhruba 8 500 Kč, kdy maximální příjem byl 11 133 Kč. Po odečtení už tak dost nízkých výdajů ve výši 9 737 Kč, nemá žalovaný dostatek prostředků na úhradu splátek. Předchůdce žalobce tak při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet nepostupoval jako řádný hospodář, když zcela podhodnotil schopnost žalovaného splácet, kdy si ověřil pouze příjmy žalovaného, přičemž i z těchto je zřejmá neschopnost žalovaného úvěr splácet.16. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjem žalovaného, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III