51 C 151/2024-80 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20.5.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 195 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 827,07 Kč. Žalobkyně uzavřela dne 3.4.2023 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 2 030 Kč a poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, do dne 3.5.2023. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani následně dlužnou částku neuhradil. Dopisem ze dne 24.3.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 9 195 Kč, tj. jistina ve výši 7 000 Kč, poplatek ve výši 2 030 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Dále žalobkyně požaduje přiznání smluvní pokuty ve výši 827,07 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, kdy se tento žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 030 Kč. V rámci smlouvy byl dále sjednán poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Celková částka byla splatná dne 3.5.2023.5. Z potvrzení o provedení platby bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla z účtu žalobkyně dne 3.4.2023 zaslána částka 7 000 Kč. Dle sdělení , právnická osoba, . se jedná o účet žalovaného.6. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti a výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl pravidelný měsíční příjem 29 000 Kč, jako ověřený čistý měsíční příjem je uvedena částka 30 951 Kč, a jako výdaje žalovaný uvedl pravidelné měsíční splácení půjčky 3 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, nezbytné výdaje 2 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu je pak zřejmé, že si žalovaný opakovaně půjčuje u různých úvěrových společností.7. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že dne 24.3.2024 žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.15. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 9 195 Kč do 3.5.2023. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala na základě poskytnutých informací od žalovaného, výpisem z běžného účtu žalovaného a dále kontrolou veřejných registrů. Z předložených listin však není zřejmé, že by žalobkyně opravdu ověřovala výdaje žalovaného, kdy příjmy ověřila pouze na základě výpisu z běžného účtu, z kterého však pravidelné výdaje nejsou zřejmé. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobkyně dostatečně aktivně nezjišťovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon, neboť se zcela spokojila s tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů, aniž by si je nějakým způsobem ověřila, kdy měla ověřený pouze příjem žalovaného. Naopak z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že tento si opakovaně sjednává úvěry u nebankovních institucí jako jsou například , právnická osoba, ., Creamfinance czech s.r.o., , právnická osoba, či Twisto. Na první pohled je tak zřejmé, že žalovaný nevychází se svými příjmy, a naopak si opakovaně půjčuje.16. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Neověřovala-li si žalobkyně řádně příjmy a výdaje žalovaného, pak nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetn