51 C 8/2025-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.10.2024 domáhal po žalované zaplacení částky 32 888 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne 3.11.2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s náklady úvěru ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 2 500 Kč, kdy zbytek nároku ve sjednaných lhůtách neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 byla následně postoupena pohledávka žalované na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozumívána dopisem ze dne 14.6.2024. Dopisem ze dne 10.9.2024 byla žalované zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 32 888 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 762,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 889,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 14 635,03 Kč od 23.4.2024 do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 23.4.2024 do zaplacení.2. Žalovaná se žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z žádosti o úvěr a oznámení o změně výše státní sociální podpory bylo zjištěno, že žalovaná byla v době žádosti o úvěr na rodičovské dovolené, kdy jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 13 000 Kč. Jako výdaje pak uvedla celkovou částku 8 160 Kč, tj. náklady na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní potřeby 6 960 Kč a splátky půjček ve výši 200 Kč. Žalovaná dále v žádosti uvedla, že je svobodná a bydlí u rodičů.5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 3.11.2022 uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na základě které společnost , právnická osoba, . poskytla při podpisu smlouvy žalované v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s náklady úvěru ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 1992 Kč. Celkem tak žalovaná měla uhradit částku 27 888 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku žalované na žalobce, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem ze dne 14.6.2024, kdy následně dne 10.9.2024 byla žalované zasílána předžalobní upomínka. V rámci předžalobní upomínky pak žalobce stanovil žalované lhůtu k plnění do 25.9.2024.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.14. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s náklady za poskytnutí v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v žalobě uvedl, že při ověřování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalované, provedených lustrací z veřejných rejstříků a dále dokladů vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace pak byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Z žádosti o úvěr vyplývá, že si předchůdce žalobce ověřil pouze příjem žalované, na základě rozhodnutí o dávce státní sociální podpory. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla, že má odhadované výdaje 8 160 Kč měsíčně, kdy však tyto nijak ověřovány nebyly. Z výše provedených důkazů dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice bonitu žalované zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalované, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalované úvěr splácet. Předchůdce žalobce nijak neověřoval výdaje žalované, kdy je iluzorní se domnívat, že částka 8 160 Kč má pokrýt náklady na bydlení, stravu pro žalovanou a vyživované dítě, dopravu a případné další náklady. Pokud tedy měl předchůdce žalobce pouze takové kusé informace ohledně příjmů a výdajů žalované, nedostal své povinnosti řádně ověřit schopnost žalované úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním