52 C 115/2025-25 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou na soud dne 13. 2. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 759,3 Kč s příslušenstvím a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odvodnil tak, že dne 18. 2. 2022 uzavřel žalobce s žalovaným na základě žádosti žalovaného smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal pravidelně splácet vyčerpanou částku úvěru, a to včetně poplatků a sjednaného úroku. Svoje smluvní povinnosti však neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení se splácením dluhu a žalobce prohlásil jeho pohledávky za žalovaným za splatné. Jistina dluhu činila 14 783,13 Kč a splátky splatné do sesplatnění pohledávky činily 4 775 Kč. Dále žalobce po žalovaném požadoval zaplatit smluvní pokutu 477,5 Kč, úrok z prodlení ve výši 73,67 Kč, poplatky v celkové výši 650 Kč. Žalovaný byl na existenci dluhu ze strany žalobce opakovaně písemně upomínán a byl vyzván k jeho úhradě.Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.Soud v této věci rozhodl v souladu s § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a žalobce i žalovaná s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:Ze smlouvy o úvěru č. , IBAN, z 18. 9. 2022 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru na koupi zboží ve výši 8 614 Kč. V souvislosti s touto smlouvou byl žalovaný vyhodnocen jako žadatel o kreditní kartu a byla s ním uzavřena smlouva o úvěrovém rámci a úvěrové kartě 0126431447 s revolvingovým úvěrem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr 20 000 Kč pravidelně splácet od okamžiku čerpání peněžních prostředků v pravidelných měsíčních splátkách, které jsou vyčísleny vždy ve výpise zasílaném žalovanému. Úvěr byl poprvé čerpán dne 1. 12. 2022, což vyplývá z přehledu plateb. Ve smlouvě o úvěr žalovaný uvedl, že má příjem 28 127 Kč a že celkové příjmy domácnosti činí 53 127 Kč. Z výpisů účtů pak vyplývá, že žalovaný neplnil řádně a včas sjednané smluvní podmínky, vyčerpané peněžní prostředky pravidelně nesplácel.Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 25. 1. 2024 a 25. 3. 2024 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu na úvěru a upozornil jej na možnost zesplatnění úvěru v případě prodlení s úhradou.Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 5. 2024 soud zjistil, že s ohledem na prodlení žalovaného žalobce ke dni 27. 5. 2024 prohlásil úvěr za splatný a vyzval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 20 759,30 Kč.Z přehledu plateb na úvěrovém účtu žalovaného soud zjistil, že v období od poskytnutí úvěru do zesplatnění úvěru hradil žalovaný úvěr nepravidelně. Ke dni zesplatnění činil dluh na čerpané jistině úvěru 14 783,13 Kč.Z předžalobní výzvy z 11. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. Výzva byla dle poštovního podacího archu řádně odeslána.Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.Soud ve věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon spotřebitelském úvěru“).Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvou, neboť žalobce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.V posuzované věci žalovaný sdělil žalobci informace o svých pravidelných měsíčních příjmech, avšak ani ze smlouvy o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr dle svého tvrzení příjem ve výši 28 127 Kč, žalobce však sdělenou skutečnost žádným způsobem neověřoval. Ohledně výdajů žalovaného nezjišťoval žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalovaného na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby).Žalobce tedy postupoval formálně a do smlouvy o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do smlouvy k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalovaného a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 19 558,13 Kč.Pokud jde o další uplatňované nároky představující poplatky ze smlouvy ve výši 650 Kč, smluvní pokutu ve výši 477,5 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 73,67 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 758,13 Kč od 17. 6. 2024 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na