52 C 57/2025-32 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou na soud dne 18.12. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 47 916,16 Kč s příslušenstvím a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odvodnil tak, že dne 1. 6. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , s žalovanou na základě žádosti žalované smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě věřitel poskytl žalované nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet. Svoje smluvní povinnosti však neplnila řádně a včas, dostala se do prodlení se splácením dluhu a žalobce prohlásil jeho pohledávky za žalovanou za splatné. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek s účinností k 1. 11. 2023. Žalovaná byla na existenci dluhu ze strany žalobce písemně upomínána a byla vyzvána k jeho úhradě.Žalovaná se k nároku žalobce nevyjádřila.Soud v této věci rozhodl v souladu s § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a žalobce i žalovaná s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, vyplývá, že žalovaná se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, uzavřela dne 1. 6. 2021 smlouvu, na jejímž základě byl žalované schválen úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve splátkách závisejících na výši vyčerpaných peněžních prostředků a výši úhrad žalované, minimálně však ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že žije s druhem, její čistý měsíční příjem činí 26 868 Kč, celkový příjem domácnosti činí 60 000 Kč měsíčně, náklady domácnosti činí 13 000 Kč měsíčně a že na splátkách závazků zaplatí 7 000 Kč měsíčně.Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že žalovaná neplnila řádně a včas sjednané smluvní podmínky, nesplácela splátky dluhu a v měsíci únoru 2024 činil její dluh na jistině celkem 47 077,21 Kč a na poplatcích 838,95 Kč.Z dopisu z 17. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaná vůči žalobci neplnila řádně sjednané splátky, dostala se do prodlení a byla vyzvána k úhradě dlužných splátek. Současně byla upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění dluhu v případě, že dlužné splátky nevyrovná.Z dopisu z 2. 3. 2024 soud zjistil, že žalobce přistoupil k zesplatnění celého dluhu z důvodu řádného a včasného nesplacení pohledávky.Z notářského zápisu z 1. 11. 2023 soud zjistil, že žalobce a jeho právní předchůdce , Anonymizováno, souhlasně prohlásili, že s účinností k tomuto datu se žalobce stal mimo jiné smluvní stranou úvěrové smlouvy uzavřené s žalovanou.Před podáním žaloby žalobce žalovanou na existenci dluhu písemně upozornil a vyzval ji k jeho úhradě, a to dopisem z 21. 10. 2024. Dle podacího archu byla upomínka odeslána dne 22. 10. 2025.Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon spotřebitelském úvěru“).Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaná žila s druhem a byla v době žádosti o úvěr zaměstnána, jejím jediným zdrojem byl příjem z tohoto zaměstnání. Pokud žalovaná uvedla, že její domácnost má celkové příjmy ve výši cca 60 000 Kč, předchůdce žalobce sdělenou skutečnost žádným způsobem neověřoval. Ohledně výdajů nezjišťoval předchůdce žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalované na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalované byly stanoveny pouhým odhadem na částku 13 000 Kč.Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalované a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou vypl