62 C 10/2025-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení 13.366,01 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 17. 6. 2012 s předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytl předchůdce žalobkyně žalované 15.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 1.915 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.850 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.775 Kč, a to formou šedesáti týdenních splátek ve výši 459 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 3.000 Kč.2. S účinností ke dni 27. 9. 2023 předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 13.366,01 Kč, úroku z prodlení ve výši stanovené příslušným právní předpisem od marného uplynutí týdenní lhůty po poslední úhradě a úroku ve výši 19,98 % ročně z dlužné částky podle čl. 3 smluvních podmínek od 12. 8. 2013, kdy uplynula lhůta pro úhradu poslední splátky podle splátkového kalendáře.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Dne 17. 6. 2012 byla mezi společností , právnická osoba, ,. a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí bylo v hotovosti poskytnuto 15.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1.915 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.850 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.775 Kč, a to formou šedesáti týdenních splátek ve výši 459 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala na straně 2.6. Podle čl. 3 smluvních podmínek, které nebyly opařeny podpisem žalované, činí výše úrokové sazby v případě, že bylo sjednáno plnění v šedesáti týdenních splátkách, 19,9753 % ročně pro sjednanou dobu trvání smlouvy; podle čl. 20 smluvních podmínek je smlouva sjednána na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky nebo do řádného uhrazení celého dluhu, bude-li dlužník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení.7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o půjčce č. , hodnota, byla dne 17. 6. 2012 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že žije v podnájmu, měsíčně na bydlení vynakládá 4.000 Kč. V době vyplňování zákaznické karty byla zaměstnaná na plný pracovní úvazek, průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil podle potvrzení o mzdě za poslední tři měsíce 14.952 Kč. Další pravidelné měsíční výdaje žalovaná vyčíslila na 2.200 Kč. Předchůdce žalované vycházel z pracovní smlouvy, potvrzení o mzdě, nájemní smlouvy a plateb SIPO.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 29. 9. 2023, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 24.540 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 27. 10. 2023.9. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2024 žalobkyně upozornila žalovanou na výši dluhu a opětovně ji vyzvala k úhradě. Upomínka byla odeslána 31. 7. 2024.10. Jelikož byla smlouva o půjčce uzavřena dne 17. 6. 2012, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 3. 2013 (dále jen „z. s. ú.“).11. Podle § 3 písm. a) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.13. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.14. Soud se z úřední povinnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.15. V daném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně postupoval při hodnocení majetkové situace žalované s dostatečnou obezřetností. Byť spolehlivě neověřil běžné výdaje žalované, není jeho závěr o schopnosti žalované splácet úvěr zjevně nepřiměřený s ohledem na výši pravidelného příjmu žalované, ověřených (nezbytných) výdajů na bydlení a výši požadovaných týdenních splátek. Ostatně žalovaná zpočátku půjčku splácela.16. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost ze smlouvy o půjčce vrátit poskytnuté peněžní prostředky a původní věřitel žalované oznámil postoupení pohledávky, která mu vůči žalované na základě smlouvy o půjčce vznikla, soud žalobě zčásti vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši 13.366,01 Kč spolu s úrokem z prodlení.17. Právo žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 517 odst. 2 o. z., žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti stanovených splátek. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke vzniku prodlení.18. Ujednání o úroku obsažené v čl. 3 smluvních podmínek shledal soud neplatným pro rozpor s dobrými mravy (k tomu obdobně srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11).19. V projednávané věci žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu, pro niž obecně platí vyšší ochrana spotřebitele, která se projevuje už v samotném kontraktačním procesu. V textu smlouvy o půjčce je úrok sjednán pevnou částkou, objektivně tak vzbuzuje ve smluvní straně (spotřebiteli) dojem, že sjednaná výše úroku je konečná, že dlužník není povinen žádný další úrok či poplatek spojený s poskytnutím půjčky hradit. Ujednání o úroku, jeho sazbě a způsobu stanovení její výše je obsaženo ve smluvních podmínkách; ty v posuzované věci nejsou opatřeny podpisem žalované. Nadto není toto ustanovení zcela jednoznačné a určité, žalovaná nemohla bez dalšího objektivně seznat, za jakých podmínek vzniká a trvá její povinnost hradit úrok.20. Uplatní se proto závěr Ústavního soudu o neplatnosti ujednání obsažených v rámci spotřebitelských vztahů v tzv. všeobecných obchodních podmínkách nikoli v textu smlouvy samotné pro rozpor se zásadou poctivosti.21. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.22. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.23. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení§ 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Po kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni svého rozhodnutí soud zjistil, že se žalobkyně domáhala zaplacení 59.010,86 Kč. Přiznáno jí bylo plnění ve výši (ke dni rozhodnutí soudu) 26.566,29 Kč. Z procesního hlediska tedy byla úspěšnější žalovaná, jíž však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.