104 C 88/2025-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 21.2.2025 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 22 454 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobkyně v návrhu uvedla, že s žalovanou dne 11.7.2024 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách specifikovaných ve splátkovém kalendáři. V rámci smlouvy byl sjednán poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč a dále poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, když celkem uhradila pouze částku 2 879 Kč, žalobkyně proto využila svého práva a pohledávku žalované ke dni 19.2.2025 zesplatnila. Ke dni podání žaloby žalobkyně po žalované požaduje zaplacení částky 22 454 Kč, tj. jistina ve výši 13 748 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 2 970 Kč, úroky ve výši 2 940 Kč, náklady úvěru ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Dopisem ze dne 20.2.2025 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včas odpor, s žalobou nesouhlasila a namítala, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná mimo jiné proto, že RPSN je v rozporu s dobrými mravy, žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované úvěr splácet, neboť neověřovala ani příjmy ani výdaje žalované, ani po ní žádné doklady a potvrzení nepožadovala. Žalovaná má tak smlouvu za neplatnou a je připravena uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení, které jí vzniklo poskytnutím částky 15 000 Kč. Žalovaná se ve své situaci obrátila na dluhového poradce společnosti Člověk v tísni, za jeho pomoci oslovila žalobkyni s žádostí o smírné řešení sporu ze dne 24.1.2025, žalobkyně však žalované dne 14.2.2025 sdělila, že smlouvu považuje za platnou a podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v této věci.4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 25.6.2025 na výzvu soudu doplnila žalobní tvrzení a uvedla, že v rámci metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je popsáno, jak žalobkyně získala informace o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně vypočítávala hodnoty MLS klienta i MLS domácnosti. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR a na základě uvedených zjištění shledala žalovanou schopnou předmětný úvěr splácet.5. K nařízenému ústnímu jednání ve věci se žalovaná bez jakékoliv omluvy nedostavila, soud proto za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalované.6. Z provedených listinných důkazů byli zjištěny následující právně významné skutečnosti:7. Z úvěrové smlouvy ze dne 10.7.2024 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných předepsaných měsíčních splátkách. V rámci smlouvy byl sjednán poplatek za korunový odklad ve výši 1 485 Kč, poplatek za doplňkovou službu Expres výplata ve výši 199 Kč a poplatek za doplňkovou službu Bezpečná splátka ve výši 99 Kč za odklad každé jednotlivé splátky. Pro případ prodlení byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná celkem vyčerpala částku 15 000 Kč a uhradila celkem 2 879 Kč.9. Z karty klienta, úvěrové zprávy, metodiky posouzení úvěruschopnosti a sdělení žalobkyně ohledně MLS výpočtu bylo zjištěno, že žalovaná poskytovatelce úvěru sdělila, že má jedno dítě, její příjem činí 19 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč a splátky jiným společnostem činí 4 000 Kč. Dle výpočtu MLS se podává, že jde o interní výpočet žalobkyně, ve kterém je uveden příjem žalované ve výši 28 375 Kč, jako výdaj životní minimum ve výši 5 995 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 13 535 Kč, buffer žadatele 100 Kč a výše předschválené splátky ve výši 1 459 Kč. V rámci MLS domácnosti je dále uveden příjem ostatních členů domácnosti 35 000 Kč, minimální výdaje na bydlení ve výši 15 099 Kč a životní minimum členů domácnosti ve výši 11 560 Kč. Dle úvěrové zprávy žalovaná opakovaně žádala o poskytnutí úvěru, kdy jí byly tyto žádosti odmítány.10. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, byla proto žalobkyní vyzvána k úhradě s upozorněním na možnost soudního vymáhání.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná částečně.18. Mezi účastníky sporu existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Smluvní ujednání mezi účastníky mělo charakter spotřebitelské smlouvy, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje úvěry spotřebitelům a žalovaná měla postavení spotřebitelky. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně v řízení uvedla, že při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházela ze statistického modelu, v jehož rámci vypočítala z měsíčních příjmů a výdajů žadatelky, zda je schopna hradit sjednané splátky úvěru. Žalobkyně při tomto výpočtu zohledňuje rodinný stav klienta, jeho vyživovací povinnosti, příjem partnera a případně další skutečnosti; dále provádí lustraci v registrech NRKI, CEE a ISIR.Pokud jde o ověřování skutečných příjmů a výdajů, žalobkyně uvedla, že žádné takové ověřování neprováděla, neboť má za to, že například doložení potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů je nedostatečné, lze jej padělat, nemusí být nutně aktuální a není jisté, že tohoto příjmu bude žadatel dosahovat po celou dobu úvěrového vztahu. K posuzování výdajů žalobkyně uvedla, že si spotřebitel často není řady svých výdajů vědom a dokladování výdajů je problematické, neboť si spotřebitelé doklady o svých výdajích neukládají.19. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobkyně sice bonitu žalované zkoumala, avšak způsobem, který vedl k významnému a účelovému zkreslení skutečné majetkové situace žalované. Schopnost žalované úvěr splácet neměla žalobkyně řádně a objektivně podloženou. Žalo