112 C 13/2026-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 1. 2026 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 23 925 Kč, a to za neuhrazenou dodávku elektřiny v období 26. 4. 2024 až 8. 4. 2025 podle faktury č. 004124013928 a 004112251576. Ačkoli uvedená částka byla žalovanému vyúčtována, dosud uhrazena nebyla. První faktura původně vyúčtovaná ve výši 78 184,80 Kč byla postupně hrazena, až na ní zůstal dluh ve výši 2 842,44 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když žalobce souhlasil a žalovaný se k dotazu nevyjádřil, v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ. Soud byl příslušný s ohledem na čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla 24. 4. 2024 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny na odběrné místo , adresa, na dobu 24 měsíců, podle níž se žalovaný zavázal platit žalobci za odebranou elektřinu dle ceníku. Fakturou č. , hodnota, z 21. 1. 2025 byla žalovanému vyúčtována částka 78 184,80 Kč splatná 4. 2. 2025, fakturou č. , hodnota, z 17. 4. 2025 byla vyúčtována částka 21 082,56 Kč splatná 2. 5. 2025. Částky uvedené na fakturách odpovídaly ceníkům. Faktury nebyly zcela uhrazeny, když u první z nich docházelo k postupným platbám dle žalobních tvrzení, u druhé faktury nebylo uhrazeno ničeho, přestože byl žalovaný upomenut dopisem z 8. 1. 2026.4. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s nímž se žalobce zavázal dodat „zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice“. Smlouva mezi účastníky měla všechny zákonem vyžadované náležitosti a je tedy platná. Z předložených důkazů přitom vyplynulo, že žalobce svoje povinnosti elektřinu dodat splnil, když dodanou komoditu žalovanému vyfakturoval. Žalovaný však svoji povinnost za ni zaplatit ve stanovené lhůtě nesplnil zcela, když první ze shora uváděných faktur hradil opožděně a pouze postupně a zčásti, druhou neuhradil vůbec. Dnem následujícím po dni splatnosti, se tak žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku, pročež má žalobce právo i na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. U první z faktur soud zohlednil postupné úhrady, když bylo na žalovaném, aby tvrdil, že uhradil případně více a dříve, nebo nedluží vůbec nic, zůstal nicméně nečinný. Lhůtu ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 400 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu soudního poplatku ve výši 1 196 Kč (včetně doplatku dle výroku III.) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je jeho zástupce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 315 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit, činí 3 011 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.6. Výrok pod bodem III. je odůvodněn skutečností, že žalobce ve věci nebyl vydán platební rozkaz pro absenci trvalého pobytu, soud tak vyměřil poplatek v konečném rozhodnutí ve věci, když byly dále činěny další úkony v řízení (§ 9 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 6 v návaznosti na položky 1 odst. 1 písm. b) a položku 2 odst. 2 z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů). Výše doplatku současně byla zohledněna v nákladovém výroku pod bodem II.