116 C 12/2025-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 8. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 19 955 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 1 875,30 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne 13. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr do výše 15 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 090 Kč a poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč po odložení splatnosti úvěru o 14 dní do 28. 3. 2024. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas nesplnil, když neuhradil ničeho. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny a poplatků v celkové výši 19 955 Kč s úrokem z prodlení od 29. 3. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty v kapitalizované výši 1 875,30 Kč za období od 29. 3. 2024 do 27. 6. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 13. 2. 2024 uzavřel žalovaný s žalobcem prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 700 Kč na bankovní účet , č. účtu, . Žalovaný se po odkladu splatnosti úvěru zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 28. 3. 2024 společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 090 Kč a poplatkem za službu , Anonymizováno, ve výši 165 Kč. Dle č.l. 6.4 všeobecných obchodní podmínek a č.l. 3 sazebníku byl žalovaný v případě prodlení povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že žije v tříčlenné domácnosti, jeho příjem činí 60 000 Kč, výdaje na půjčky činí 4 000 Kč, výdaje na bydlení 3 500 Kč a zbylé výdaje 3 000 Kč měsíčně. Prostřednictvím bankovního výpisu obsahujícího pouze příjmové transakce byl ověřen čistý měsíční příjem ve výši 49 600 Kč. Proces samotného ověřování úvěruschopnosti ze strany žalobce byl popsán v interní metodice žalobce. Úvěr ve výši 15 700 Kč byl dle přehledu bankovních transakcí vyplacen žalovanému na účet č. , č. účtu, dne 13. 2. 2024 pod VS , var. symbol, . Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil na svůj závazek ničeho, byl výzvou ze dne 7. 6. 2024 vyzván k úhradě dluhu do tří dnů a upozorněn na možnost uplatnění nároku u soudu. Výzva byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne na adresu , adresa, . , právnická osoba, . na žádost soudu přípisem ze dne 21. 5. 2025 sdělila, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, byl v období od 13. 2. 2024 žalovaný a že v tomto období byla na uvedený účet připsána platba ve výši 15 700 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).6. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. Soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu.7. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobce se zabýval pouze příjmy žalovaného, ale již se nezajímal o jeho výdaje a jeho skutečný disponibilní zůstatek. Nebyl vyžádán jediný doklad, který byl ověřil tvrzení žalovaného stran jeho výdajů, např. bydlení ve výši 3 500 Kč (nájemní smlouva, SIPO apod.). Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy (splátka 4 000 Kč) při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup věřitele. Žalobce při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná.8. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).9. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní výzvu ze dne 7. 6. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Upomínka byla dle podacího archu odeslána dne 7. 6. 2024. Nebylo prokázáno její doručení žalovanému, proto se upomínka považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 12. 6. 2024). Dne 13. 6. 2024 žalovanému započala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 17. 6. 2024 (v souladu s § 607 občanského zákoníku připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující). Žalovaný se tak ke dni 18. 6. 2024 dostal do prodlení a žalobci vzniklo dle § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 700 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v rámci řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobci uvedenou částku zaplatil a ani jinak tvrzení žalobce nerozporoval, soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 18. 6. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství a ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 71 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 29 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu v rozsahu 42 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 874 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění do 31. 12. 2024 (dále je „AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč částku 300 Kč (§14b odst. 1 bod 2 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d) ods