14 C 47/2025-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které měla žalovaná získat tím, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky bez existence platného právního důvodu.2. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:3. Původní věřitel, společnost , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, .), poskytl žalované v období od 10. 3. 2023 do 17. 3. 2023 celkem 20 000 Kč, a to jednotlivými platbami ve výši 8 000 Kč dne 10. 3. 2023, 3 000 Kč dne 13. 3. 2023, 5 500 Kč dne 13. 3. 2023, 500 Kč dne 14. 3. 2023 a 3 000 Kč dne 17. 3. 2023, vždy převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Tyto platby byly identifikovány shodným variabilním symbolem.4. Soud vzal za prokázané poskytnutí uvedených plateb právním předchůdcem žalobkyně z bankovního výpisu žalované, č. účtu , č. účtu, , který si soud vyžádal od banky.5. Rovněž z výpisu z účtu původního věřitele a potvrzení o provedených platebních transakcích bylo prokázáno, že finanční prostředky byly odeslány.6. Z bankovního výpisu žalované, č. účtu , č. účtu, , soud zjistil a vzal za prokázáno, že platby byly připsány ve prospěch účtu žalované.7. Žalobkyně výslovně uvedla, že uzavřenou úvěrovou smlouvu mezi původním věřitelem a žalovanou není schopna doložit, ačkoliv probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy.8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka původního věřitele postoupena na společnost , právnická osoba, ., a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni , právnická osoba9. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. Aktivní legitimace žalobkyně byla v řízení prokázána výše uvedenými listinnými důkazy – smlouvami o postoupení pohledávek.11. Za této skutkové situace soud uzavřel, že žalovaná přijala peněžní prostředky bez právního důvodu, neboť mezi účastnicemi nevznikl platný závazkový vztah, na jehož základě by byly předmětné finanční prostředky poskytnuty. Jedná se tedy o bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, spočívající v plnění bez právního důvodu.12. Podle § 2993 občanského zákoníku je ten, kdo se bezdůvodně obohatil, povinen obohacení vydat. V projednávané věci odpovídá výše bezdůvodného obohacení částce skutečně poskytnutých finančních prostředků, tj. 20 000 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby neuhradila žalobkyni žádnou část této částky.13. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou odeslanou dne 7. 9. 2024 a stanovila splatnost ke dni 17. 9. 2024. Jelikož žalovaná svůj dluh ve stanovené lhůtě neuhradila, dostala se od 18. 9. 2024 do prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.14. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady spočívající v odměně a hotových výdajích jejího právního zástupce a v zaplaceném soudním poplatku. Náklady právního zastoupení byly určeny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů. Odměna advokáta činí: 300 Kč za jeden úkon právní služby, 400 Kč za dva úkony právní služby poskytnuté od 1. 1. 2025, a to dle ust. § 14b cit. vyhlášky, dále žalobkyni náleží dle ust. § 14b cit. vyhlášky rovněž náhrada hotových výdajů formou režijního paušálu ve výši 100 Kč za tři úkony právní služby, tedy celkem 300 Kč. Jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, byla k odměně advokáta a náhradě hotových výdajů připočtena daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 294 Kč, a to podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni dále vznikl náklad na soudním poplatku ve výši 1 000 Kč. Celkové náklady řízení tedy činí částku 2 694 Kč, kterou je žalovaná povinna nahradit žalobkyni ve lhůtě stanovené ve výroku II. tohoto rozhodnutí v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.