16 C 40/2026-30 – Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 27 000 Kč s příslušenstvím představující nevrácenou poskytnutou zápůjčku v duchu uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, dne 16.6.2016, a to právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, a žalovanou, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci vedle poskytnutých peněžních prostředků i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 780 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66% ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 500 Kč, jakož i za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 800 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 810 Kč počínaje dnem 23.6.2016 při splatnosti poslední splátky dnem 27.7.2017. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky tato uhradila celkem 11 060 Kč, a to poslední platbou ze dne 7.11.2019 a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná uhradila celkem 7 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:Ze zákaznické karty – hodnocení bonity/žádost o úvěr ze dne 16.6.2016 soud zjistil, že jediný měsíční příjem žalované činí státní sociální dávka ve výši 18 400 Kč. Mezi měsíční výdaje tato zařadila nájem ve výši 3 000 Kč, výdaje na domácnost ve výši 4 500 Kč, splátky úvěru ve výši 2 640 Kč a ostatní náklady ve výši 200 Kč, což celkem činí 10 340 Kč. Použitelný příjem tak byl vyčíslen částkou 8 060 Kč. Dne 16.6.2016 byla uzavřena smlouva o půjčce, a to mezi společností , právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovanou jako zákazníkem, na základě které byla žalované posunuta půjčka ve výši 27 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit úvěrujícímu za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 19 980 Kč sestávající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč, úroků ve výši 3 780 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso 10 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 46 980 Kč (27 000 Kč + 19 980 Kč) se žalovaná zavázala zaplatit prostřednictvím 58 hotovostních splátek ve výši 810 Kč při splatnosti prvé splátky dne 23.6.2016 a při splatnosti poslední splátky dne 27.7.2017. Podáním ze dne 6.12.2019 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 35 920 Kč do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Dne 6.12.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a žalobcem, na základě které přešla pohledávka za žalovanou na současného žalobce.4. Předžalobní upomínkou ze dne 28.6.2021 byla žalovaná vyzvaná k úhradě dlužné částky 62 934,33 Kč, a to nejpozději do 13.7.2021.5. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.6. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.7. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Po provedeném dokazování a po jeho právní zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a následující o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu.18. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy uvádí soud následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytl spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnosti žalované úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje získané výlučně od žalované vážící se k jejím trvzeným příjmům, které nebyly v průběhu tohoto sporu tvrzeny, natož řádně ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec sc