18 C 182/2025-26 – Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 27. 5. 2025 domáhá po žalované zaplacení částky 11 715,76 Kč s příslušenstvím z důvodu, že právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, .) a žalovaná uzavřely dne 22. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 600 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21. 1. 2024, žalovaná úvěr čerpala, poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 600 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 115,76 Kč. Žalovaná ničeho nevrátila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.4. Ohledně skutkového stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalovaná a společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřeli dne 22. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový jednorázový spotřebitelský úvěr ve výši 5 600 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně, a to bezhotovostní s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 2 335,76 Kč (po slevě)/6115,76 Kč (před slevou), doba trvání byla 30 dnů, splatnost tedy 21. 1. 2024 jednorázově, RPSN 9 202,60 %, jedna splátka ve výši 8 119,87 Kč (po slevě)/11 899,87 Kč (před slevou). Žalobce soudu doložil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru právního předchůdce žalobce ze dne 22. 12. 2023. Dále žalobce doložil potvrzení o provedené odchozí platbě ve výši 5 600 Kč jako zápůjčka na účet č. , č. účtu, dne 22. 12. 2023. , právnická osoba, sdělila soudu dne 8. 12. 2025, že žalovaná byla do 31. 12. 2023 majitelkou účtu č. , č. účtu, , když na tento účet jí dne 22. 12. 2023 byla připsána částka ve výši 5 600 Kč. Žalobce dále soudu předložil oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3.2025, výzvu k úhradě před podáním žaloby ze stejného dne spolu s doklady o odeslání žalované. Žalovaná ničeho neuhradila ani žalobci, ani právnímu předchůdci žalobce. Ze zjišťování úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce nebylo doloženo ničeho.5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 22. 12. 2023 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované bezhotovostně finanční částku 5 600 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem do 30 dnů, avšak s nepřiměřeně vysokým úrokem a nepřiměřeně vysokým RPSN. Tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, proto soud tuto smlouvu hodnotil a posuzoval dle zák. o spotřebitelském úvěru, a to především § 86 a § 87, a dále také § 1810a násl. o.z.18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Žalobce soudu ke zkoumání úvěruschopnosti fakticky nedoložil ničeho, pouze odkázal na běžnou lustraci. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované zkoumal pouze formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Nesplnil tak svoji zákonem stanovenou povinnost, neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí.20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Předmětná smlouva o úvěru je dále neplatná dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. I pokud by soud dohodil, že úvěruschopnost právní předchůdce žalobce zkoumal řádně, tak nemůže přehlédnout sjednání vysokého úroku předmětné smlouvy o úvěru a navazujících poplatků, kdy úrok činil 40 % ročně, což je také zapotřebí hodnotit jako úrok v rozporu se zákonem, kdy spolu s dalšími sjednanými poplatky s ohledem na zapůjčenou sjednanou částku k vrácení soud hodnotí pak tuto smlouvu jako smlouvu lichevní. Z tohoto důvodu je pak zapotřebí ji rovněž hodnotit jako neplatnou.21. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (částku 5 600 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná ničeho nevrátila, proto je povinna uhradit žalobci částku 5 600 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku ji zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení s