21 C 5/2026-17 – Městský soud v Brně

Návrhem z 6.1.2026 ve znění podání z 17.2.2026 domáhal se navrhovatel nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že mezi ním a dlužníkem , právnická osoba, IČO , IČO, byla uzavřena smlouva o úvěru, návazně pak byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, přičemž v důsledku nesplnění závazků ze smlouvy o úvěru se navrhovatel jako zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy. Zástavní dlužník se k jednání bez omluvy nedostavil a bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti. V podání z 2.4.2026 uvedl, že nerozporuje existenci závazkového vztahu mezi navrhovatelem a dlužníkem, je však zaskočen postupem navrhovatele, neboť mezi účastníky probíhá řada jednání o narovnání vzájemných závazků. Dále argumentoval tím, že považuje způsob zpeněžení nemovitosti za neodpovídající hodnotě zajištění, když tohoto může být dosaženo i jiným způsobem.Z výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázáno, že v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, je na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro obec , adresa, , katastrální území , jméno FO, zapsáno výlučné vlastnické právo zástavního dlužníka k nemovitostem, ohledně kterých se zástavní věřitel domáhá nařízení prodeje, a to pozemku parcelní číslo , hodnota, , jehož součástí je bytový dům číslo popisné , Anonymizováno, a pozemku parcelní číslo , hodnota, , jehož součástí je bytový dům číslo popisné , Anonymizováno, . Ze smlouvy o úvěru vzal soud za prokázáno, že dne , datum, uzavřeli navrhovatel jako věřitel a , právnická osoba, IČO , IČO, jako úvěrovaný, smlouvu, na základě které se navrhovatel zavázal poskytnout úvěrované korporaci úvěrovou jistinu ve výši 34.500.000,00 Kč. V bodě 5.3. uvedené smlouvy byla sjednána splatnost úvěru dnem 5. října 2025. Z potvrzení o provedení transakce vzal soud za prokázáno, že v den uzavření úvěrové smlouvy, tj. , datum, , poukázal navrhovatel na účet uvedený ve smlouvě úvěrovou jistinu 34.500.000,00 Kč.Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem a shora uvedeného výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázáno, že dne , datum, uzavřeli navrhovatel jako zástavní věřitel, shora uvedený dlužník jako zástavce a zástavní dlužník, smlouvu, kterou zástavní dlužník zřídil zástavní právo ke shora uvedeným nemovitostem, a to k zajištění jistiny úvěru ve výši 34.500.000,00 Kč s příslušenstvím a budoucích pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy na úhradu úroků z prodlení, smluvní pokuty a případné náhrady škody, vše do celkové výše 5.000.000,00 Kč, přičemž toto zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí a je zaznamenáno v části C listu vlastnictví s tím, že právní účinky zápisu zástavního práva nastaly ke dni 8.7.2025.Z dodatku č. , hodnota, k úvěrové smlouvě z , datum, vzal soud za prokázáno, že uvedeným dodatkem byla výše úvěrové jistiny navýšena o 10.000.000,00 Kč, přičemž tato pohledávka shodných účastníků již nebyla zástavním právem zajištěna. Z potvrzení o provedení transakce vzal soud za prokázáno, že částka 10.000.000,00 Kč byla úvěrované firmě poukázána v den uzavření dodatku, tj. , datum, .Z přípisů navrhovatele vzal soud za prokázáno, že dne 19.2.2025 adresoval navrhovatel zástavnímu dlužníkovi předžalobní výzvu ke splacení úvěru, přípisem z 29.12.2025 navrhovatel oznámil zástavnímu věřiteli započetí výkonu zástavního práva, přípisem z 31.12.2025 navrhovatel oznámil započetí výkonu zástavního práva ostatním věřitelům a přípisem z 31.12.2025 podal navrhovatel u katastrálního úřadu návrh na zápis poznámky započetí výkonu zástavního práva k nemovitostem.Zástavní dlužník předložil spolu se svým vyjádřením k návrhu usnesení Městského soudu v Praze z 3.2.2026, kterým byl odmítnut návrh na zápis změny ve společnosti zástavního dlužníka spočívající v zápisu započetí výkonu zástavního práva na obchodním podílu. Dále pak předložil nepodepsané a nedatované návrhy notářských zápisů, dalších zápisů a návrh smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Uvedené listiny soud nebral v úvahu v rámci prokázání podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy s ohledem na ustanovení § 358 odst. 1 zákona 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Navrhovatel se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, přičemž splnil podmínky ustanovení § 358 odst. 1 zákona 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, neboť doložil existenci zajištěné pohledávky vyplývající ze shora uvedené úvěrové smlouvy, dále doložil zástavní právo k zástavě shora uvedenou smlouvou o zřízení zástavního práva a konečně doložil, kdo je zástavním dlužníkem, což zástavní dlužník ve svém vyjádření z 2.4.2026 nepopírá. Jsou tak splněny podmínky pro nařízení prodeje zástavy a soud proto návrhu vyhověl.S ohledem na to, že nedopatřením nebyl navrhovateli vyměřen soudní poplatek před nařízením jednání, přičemž poplatková povinnost vznikla dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona 549/1991 Sb. podáním návrhu, soud poplatkovou povinnost ve výši dle položky 4 bod 1 písmeno a), bod 3 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona 549/1991 Sb. uložil ve výroku II. tohoto usnesení.