37 C 58/2026-15 – Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému, aby jí zaplatil částku 17 883 Kč s příslušenstvím představující dlužnou úhradu za elektřinu dodávanou mu žalobkyní z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, v období 13. 7. 2024 až 15. 2. 2025. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”)/. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 11. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byl též ceník elektřiny a všeobecné podmínky žalobkyně, na základě které byla elektřina dodávána žalovanému do odběrného místa na adrese , adresa, , jak se podává z této smlouvy. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou č. , hodnota, nedoplatek za dodávku elektřiny za období 13. 7. 2024 až 15. 2. 2025 částku ve výši 17 883 Kč se splatností 1. 8. 2025, jak je zřejmé z předmětné faktury. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, jak je z této výzvy a z potvrzení o jejím podání zřejmé.V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon”). Dle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, podle které žalobkyně řádně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa, žalovaný naproti tomu nesplnil svoji základní povinnost vyplývající ze smluvního vztahu a neuhradila cenu elektřiny ani služeb souvisejících. S ohledem na uvedené soud žalobě plně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím, tedy s úroky z prodlení v zákonné výši dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ třídenní.Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou za tři úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 800 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 315 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit činí 2 615 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 OSŘ. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalovanému nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti.