52 C 193/2025-24 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou na soud dne 3. 3. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 225 664,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 11. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. , IBAN, za účelem koupě osobního automobilu značky Volkswagen Passat CC 2.0 TDI DPF 103kW 4Motion. Žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 203 290 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 368 Kč. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnil, splátky ve sjednané výši neplatil a věřitel přistoupil k vyčíslení dluhu.Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.Soud v této věci rozhodl v souladu s § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a žalobce i žalovaný s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:Dne 11. 7. 2022 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , IBAN, za účelem pořízení osobního automobilu za cenu 247 290 Kč, který žalovaný převzal téhož dne, kdy částku 44 000 Kč uhradil žalovaný přímou platbou. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v poskytnuta částka ve výši 203 290 Kč, což vyplývá z potvrzení o poskytnutí úvěru, a zavázal se tuto částku vrátit v 60 měsíčních splátkách ve výši 5 368 Kč. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaný uvedl, že je ženatý a zaměstnaný. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 25 000 Kč, celkové příjmy domácnosti pak činily 52 000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 5 300 Kč.Z tabulky umoření a přehledu plateb vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem 17 splátek ve výši 5 368 Kč, celkem tedy 91 256 Kč. Splátku splatnou dne 11. 1. 2024 neuhradil a dále již nezaplatil ničeho.Z přípisu z 15. 5. 2024 soud zjistil, že žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu a z dopisu z 4. 6. 2024 soud zjistil, že žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil z důvodu porušení smluvních podmínek na straně žalovaného.Předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval ho k úhradě. Upomínka byla odeslána 4. 10. 2024.Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.Soud ve věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon spotřebitelském úvěru“).Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.V posuzované věci žalovaný sdělil žalobci informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z úvěrové smlouvy ani z listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnán na plný úvazek, jeho jediným zdrojem byl příjem z tohoto zaměstnání. Pokud žalovaný uvedl, že jeho domácnost má celkové příjmy ve výši cca 52 000 Kč, žalobce sdělenou skutečnost žádným způsobem neověřoval. Ohledně výdajů nezjišťoval žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalovaného na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouhým odhadem na částku 5 300 Kč.Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do smlouvy k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalovaného a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 112 034 Kč (poskytnutá jistina ve výši 203 290 Kč ponížená o úhradu žalovaného 91 256 Kč). Ve zbylé části jistiny 66 027 Kč soud návrh žalobce zamítl.Pokud jde o další uplatňované nároky představující zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 177 411 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 313,68 Kč vzniklý zákonnou sazbou ročně z částky 5 368 Kč od 12. 1. 2024 do 4. 6. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 246,62 Kč vzniklý zákonnou sazbou ročně z částky 5 368 Kč od 12. 2. 2024 do 4. 6. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 183,88 Kč vzniklý zákonnou sazbou ročně z částky 5 368 Kč od 12. 3. 2024 do 4. 6. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 116,82 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 5 368 Kč od 12. 4. 2024 do 4. 6. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 51,92 Kč vzniklý zákonnou sazbou ročně z částky 5 368 Kč od 12. 5. 2