63 C 109/2025-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 21.5.2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.700,-Kč s 11,75% úrokem z částky 9.929,35 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 469,26 Kč a od 18.3.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % z částky 9.929,35 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 1.11.2019 uzavřena smlouva č. , hodnota, s produktovým názvem „D , Anonymizováno, měsíční 10/2019“, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 15.000,-Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s poplatkem ve výši 5.810,-Kč (28% úroky za půjčené peněžní prostředky, částka za administrativní činnost a komfortní splácení, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení) v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 1.735,-Kč a poslední splátkou ve výši 1.725,-Kč. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaný příslušné splátky úvěru nesplácel, když naposled uhradil splátku dne 10.2.2020, a ke tomuto dni uhradil 6.910,-Kč, z čehož bylo 5.070,65 Kč započítáno na jistinu, která byla ponížena na 9.929,35 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla shora uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalovanému postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1.2.2022. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 9.929,35 Kč, dlužných poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3.970,65 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7.500,-Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 469,26 Kč a sankčních poplatků ve výši 1.300,-Kč, celkem tedy 22.700,-Kč s příslušenstvím.2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1.11.2019 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , ve smlouvě se strany dohodly, že žalovanému bude poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15.000,-Kč. Poskytnutou částku spolu s „poplatkem“ ve výši 5.810,-Kč, který byl tvořen součtem úroku ve výši 2.371,-Kč, částkou za zpracování, garanci celkové ceny a péči o zákazníka ve výši 3.439,-Kč, se žalovaný zavázal splácet v 11 pravidelných měsíčních splátkách po 1.735,-Kč a poslední 12. splátkou ve výši 1.725,-Kč.Z listiny označené „výpočet smluvní pokuta“ a „výpočet zákonný úrok z prodlení“ bylo zjištěno, že v době od 1.11.2019 do 1.2.2022 bylo žalovaným uhrazeno celkem 6.910,-Kč (sloupec G).3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a výzvy k okamžitému splacení dluhu z 10.2.2022 soud zjistil, že žalovanému bylo oznamováno, že společnost , právnická osoba, , postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni (tehdy pod názvem , právnická osoba, .), a to smlouvou o postoupení pohledávek z 28.1.2022., právnická osoba, řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 1.11.2019 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000,-Kč, oproti závazku žalovaného poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru a dalších služeb vždy v sjednaných měsíčních splátkách. Účastníky bylo tedy dohodnuto, že za půjčení finanční částky 15.000,-Kč uhradí žalovaný úplatu ve formě úroků ve výši 2.371,-Kč (to je 15,8 % z poskytnuté částky), a ve formě poplatků ve výši dalších 3.439,-Kč, (to je 22,9 % z poskytnuté částky), celkem byl tedy sjednán úrok v sazbě 38,7 % ročně z poskytnuté částky.5. Soud má za to, že dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 38,7% z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů.6. Soud se však předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalovaného splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V řízení nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla jakákoli zjištění ohledně majetkové situace žalovaného a že by byla zjišťovala, tím méně ověřovala reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalované, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná.7. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky v souhrnné výši 15.000,-Kč žalovaný již uhradila 6.910,-Kč, jak bylo uvedeno výše, zůstal žalovaný dlužen 8.090,-Kč (15.000 – 6.910 = 8.090), a proto bylo žalobě vyhověno v této části - coby vydání bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím částky 15.000,-Kč z neplatné smlouvy žalovaným - dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 14.610,-Kč (22.700 – 8.090 = 14.610) a požadovaných úroků a úroků z prodlení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalovanému povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tento se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitl, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve lhůtě 3 dnů, kterou považuje za reálnou s přihlédnutím k finančním možnostem žalovaného, jak jsou zřejmé z obsahu spisu (žalovaný se naposled zavázal splácet poskytnuté prostředky v měsíčních splátkách po 1.735,-Kč měsíčně).8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 22.700,-Kč. Byla úspěšná ve výši 8.090,- Kč, což je 36 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 64 %. Po odečtení neúspěchu žalované od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 28% žalobkyní vynaložených nákladů řízení (64 – 36 = 28). Náklady řízení žalobkyně spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 908,-Kč, úhradě 3 úkonů právní služby advokáta po 400,-Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva ze dne 21.3.2025, podání žaloby), a v úhradě 3 paušálních částek po 100,-Kč podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, úhradě 1 úkonu právní služby advokáta ve výši 2.020,-Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 1 písmeno g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (účast u jednání dne 26.3.2026), v úhradě 1 úkonu právní služby advokáta ve výši 1.010,-Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 1 písmeno g), § 11 odst. 2 písm. f, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (účast u jednání dne 19.2.2026, které se nekonalo) a v úhradě 2 paušálních částek po 450,-Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.. Celkem tedy odměna advokáta činí 5.430,-Kč [(3 x 400) + (3 x 100) + 2.020 + 1.010 + (2 x 450) = 5.430] a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 1.140,30 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 6.570,30 Kč. Náklady vynaložené žalobkyní činí 7.478,30 Kč (908 + 6.570,30 = 7.478,30). 28% z této částky pak činí 2.094,-Kč, které je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.