63 C 98/2025-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 25.3.2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16.545,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% od 24.9.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, . byla dne 25.8.2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8.000,-Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8.545,60 Kč nejpozději dne 23.9.2023. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaný úvěr nesplatil a proto žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024, požaduje nejen zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 8.000,-Kč, ale i poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8.545,60 Kč a úrok z prodlení z souhrnné částky 16.545,60 Kč od 24.9.2023.2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že je datována dnem 24.8.2023 a společnost , právnická osoba, . coby úvěrující se zavázala poskytnout klientovi – žalovanému – úvěr ve výši 8.000,-Kč oproti závazku klienta poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši „3.265,60 Kč (po slevě)/ 8.545,60 Kč (před slevou)“ uhradit do 23.9.2023. Smlouva je podepsána zástupcem úvěrujícího, podpis žalovaného na listině chybí.3. Dle potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 4.12.2024 byla dne 25.8.2023 odepsána částka 8.000,-Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Z výpisu z účtu vedeného společností , právnická osoba, . pod číslem , hodnota, za období od 1.8.2023 do 30.9.2023 a ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 10.11.2025 bylo zjištěno, že dne 25.8.2023 byla na účet č. , hodnota, připsána z účtu názvem „, právnická osoba, .“ platba ve výši 8.000,-Kč z účtu č. , č. účtu, označená „zápůjčka , Anonymizováno, “. Číslo tohoto účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru u údajů vztahujících se k úvěrovanému a tento účet byl veden pro žalovaného, jak bylo zjištěno ze sdělení společnosti , právnická osoba, ..4. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, ., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024, uzavřenou mezi uvedenou společností na straně postupitele a žalobkyní na straně postupníka postoupena žalobkyni.5. Z provedených důkazů nemá soud za prokázáno, že strany platně uzavřely smlouvu o úvěru, na kterou je žalobkyní odkazováno, neboť pod textem shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , chybí podpis žalovaného či jinak vyjádřená vůle žalovaného uzavřít takovou smlouvu. Nadto i kdyby bylo v řízení uzavření smlouvy prokázáno, nebylo dle názoru soudu prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, dostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalovaného, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako neplatná.6. Současně bylo v řízení prokázáno, že na účet vedený společností , právnická osoba, . pod číslem , č. účtu, ve prospěch žalovaného byla žalobkyní dne 25.8.2023 převedena částka ve výši 8.000,-Kč, aniž by byl prokázán právní důvod takového jednání. Bylo-li žalovanému poskytnuto plnění bez právního důvodu, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaný je povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Proto byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 80.000,-Kč, coby vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 8.545,60 Kč (16.545,60 - 8.000 = 8.545,60) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalovanému povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tento se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16.545,60 Kč. Byla úspěšná ve výši 8.000,-Kč, což je 48 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšná v 52 %. Vzhledem k tomu, že úspěch obou stran je téměř stejný, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku.