12 CO 175/2022-35 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem pro zmeškání soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.). Výrokem II uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. 2. Soud takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala regresní náhrady podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za pojistné plnění poskytnuté žalobkyní ve výši [částka] poškozenému z důvodu střetu vozidel, jenž byl způsoben žalovaným, když žalobkyni vznikl regresní nárok vůči žalovanému z důvodu, že žalovaný řídil motorové vozidlo, přestože nebyl držitelem řidičského oprávnění. 3. Soud prvého stupně považoval tvrzení obsažená v žalobě za nesporná, shledal splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť žalovaný se nedostavil k prvnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, a žalobkyně, která se k jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud I. stupně proto postupoval podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. a vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl. 4. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náklady, jež jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v částce [částka] a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky [částka] za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a paušální náhrady výdajů ve výši [částka] podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též jen advokátní tarif) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud I. stupně stanovil odměnu právního zástupce za tři úkony učiněné před podáním žaloby včetně podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., což odůvodnil tím, že je soudu známo, že žalobkyně podává více žalob se stejným skutkovým základem jako požadovaný regres za vyplacené pojistné plnění. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání směřující pouze do výroku II. o nákladech řízení. Namítla, že pohledávky, jimiž byl uplatněn regresní nárok podle ustanovení § 10 zákona č. 168/1996 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nelze zahrnout pod dikci § 14b odst. 1 advokátního tarifu. V daném případě sice bylo řízení zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, nicméně se nejedná o tzv. formulářovou žalobu, jak má na mysli ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť regresní nároky odpovídají svou náročností případu z běžné advokátní praxe a jsou rozmanité. V tomto řízení se domáhala regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., z důvodu, že žalovaný způsobil újmu provozem vozidla, které řídil, aniž by byl držitelem řidičského oprávnění. Žalobkyně zdůraznila, že zákon zná řadu právních důvodů pro vznik a uplatnění postižního či regresního práva a nelze tak dospět k závěru, že u těchto nároků se jedná o ustálený vzor, když i k řadě regresních nároků existuje specifická judikatura Nejvyššího či Ústavního soudu. V odvolání odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], Krajského soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v [obec], která nepovažují žaloby o regresní náhradu za žaloby podané na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně a nelze proto při stanovení výše nákladů řízení vycházet z odměny advokáta snížené podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]. 6. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku II. tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] a dále, aby žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. 7. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud usnesení soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 9. Podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do [částka] částku [částka], přes [částka] do [částka] částku [částka] a přes [částka] do [částka] částku [částka]. Podle odst. 3 sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 se stanoví podle § 7. Podle odst. 5 paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí [částka] za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2. 10. V projednávané věci byla žalobkyně se svou žalobou, jíž se domáhala regresního plnění podle zákona č. 168/1999 Sb. plně úspěšná. Náleží jí proto náhrada nákladů řízení dle § 142 a 142a o.s.ř. Soud prvého stupně na náklady řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a přiznal žalobkyni za úkony do podání návrhu na zahájení řízení včetně odměnu ve výši [částka] za každý z těchto úkonů, neboť zřejmě dospěl k závěru, že řízení bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 11. Odvolací soud shledal odvolání důvodným, neboť žaloby o regresní náhradu obsahují odlišné údaje o nehodovém ději, druhu regresu a osobách žalovaných, což vylučuje možnost uvažovat o tom, že by žaloby podávané žalobkyní, byť opakovaně, byly žalobami tzv. formulářovými. V daném případě je uplatněný nárok založen na individualizovaném popisu skutkového děje s označením důkazů použitelných právě a jen pro dané posouzení, i po právní stránce je nárok konkretizován podle hmotněprávní normy jako jeden z několika možných regresů uplatněných podle zákona č. 168/1999 Sb. Obsahuje popis vzniku škody, údaje o tom, kdo za vzniklou škodu odpovídá, zda je to osoba, která je provozovatelem, vlastníkem či řidičem, musí být skutkově objasněna i výše požadované škody a i důvod, pro který je požadován regresní nárok. Rozmanitost takových skutkových okolností i právních posouzení s tím související neodpovídá tzv. formulářové žalobě. Za takové je možno považovat pouze žaloby, které v opakované podobě obsahují obdobné skutkové okolnosti a stejné právní posouzení uplatňovaného nároku, mění se pouze výše částky a žalovaná osoba. Z tohoto důvodu nelze při stanovení odměny postupovat podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ale podle § 7 a následující této vyhlášky. 12. Žalobkyni náleží odměna za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání) po [částka], za čtyři náhrady hotových výdajů po [částka], 21% DPH ve výši [částka] (§ 11 odst. 1 písm. a/ písm. d/ a písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a soudní poplatek [částka], celkem částka [částka]. 13. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a rozsudek soudu I. stupně v nákladovém výroku změnil jen ohledně výše nákladů řízení tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], jinak jej podle § 219 o.s.ř. v tomto výroku potvrdil. 14. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, byly přiznány náklady za právní zastoupení advokátem a to ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tedy v částce [částka] podle § 11 odst. 2 písm. c/ vyhl.č. 177/1996 Sb. a za jednu náhradu hotových výdajů ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 vyhl.č. 177/96 Sb.) a DPH 21% ve výši [částka], celkem v částce 1 318, [částka].