13 CO 131/2022-254 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku„ k rukám žalované“ (výrok II). 2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení uvedené částky s tvrzením, že se jedná o škodu vzniknuvší mu v důsledku nezákonných rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] a [stát. instituce], jimiž bylo rozhodováno o jeho nárocích na odchodné a výsluhový příspěvek. Po jejich zrušení správními soudy bylo o žalobcových nárocích rozhodováno znovu a jak odchodné, tak výsluhový příspěvek bylo žalobci navýšeno. Žalobce vyčíslil škodu jako úrok z prodlení v zákonné výši z (vyšších) částek odchodného a výsluhového příspěvku, s jejichž výplatou měla být žalovaná právě z důvodu nezákonných rozhodnutí v prodlení. Úrok z prodlení z výsluhového příspěvku vyčíslil na [částka], úrok z prodlení z odchodného vypočetl na [částka] Celkem tak na žalované požadoval zaplacení částky [částka]. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného průběhu řízení o přiznání odchodného a výsluhového příspěvku (na tato zjištění lze pro jejich nespornost plně odkázat). 4. Po právním posouzení věci s poukazem na ustanovení § 1 odst. 1, § 3, § 5 písm. a), b), § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále i jen„ OdpŠk“), a ustanovení § 131 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, uzavřel, že žalobcem označená rozhodnutí o jeho výsluhových náležitostech nutno s ohledem na jejich zrušení ve správním soudnictví kvalifikovat jako nezákonná. Jelikož se ale podle soudu prvního stupně jedná o rozhodnutí o nárocích [anonymizováno] (důchodového) [anonymizováno] (pojištění) bývalých vojáků z povolání, u nichž nevzniká nárok na úrok z prodlení ani podle obecných přepisů o důchodovém pojištění, ani podle zákona o vojácích z povolání, nelze se dle názoru soudu prvního stupně domáhat tohoto úroku ani z titulu škody podle zákona č. 82/1998 Sb.; k tomu soud prvního stupně citoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle jeho názoru analogicky použitelné i v souzené věci. Soud prvního stupně sice připustil, že žalobci mohla v důsledku opožděné výplaty uvedených výsluhových náležitostí vzniknout škoda, tu však přes poučení soudu, jehož se mu dostalo, ani netvrdil, tím méně prokazoval. 5. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a proto jí přísluší plná náhrada v něm vynaložených nákladů, odpovídajících podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. třinácti paušálním náhradám po [částka] za v řízení provedené úkony. 6. Žalobce napadl rozsudek včasným a přípustným odvoláním. Namítl, že ani odchodné, ani výsluhový příspěvek nejsou důchodovými dávkami a že napadený rozsudek je v příkrém rozporu s článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, garantujícím právo na odškodnění způsobené při výkonu veřejné moci každému, a tedy i vojáku z povolání v souvislosti s rozhodováním státu o výsluhových náležitostech. Posléze (v doplnění odvolání a při jednání odvolacího soudu) žalobce připustil, že judikatura dospěla k závěru, podle nějž z výsluhového příspěvku úrok z prodlení nepřísluší. Proto vzal odvolání v rozsahu zamítnutí tohoto nároku napadeným rozsudkem (tj. co do částky [částka]) zpět. Ve vztahu k úroku z prodlení z odchodného na odvolání setrval s tím, že soudem prvního stupně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu lze považovat za překonané,„ neodpovídající současným reáliím“, pro něž žalobce považuje za zásadní závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Je-li dán nárok na úroky z prodlení z opožděné výplaty služebního příjmu, není podle žalobce důvodu k upření téhož nároku v případě odchodného, jež rozhodně není sociální dávkou, ale jednorázovým nárokem majícím původ v pracovním právu. 7. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka] změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví. 8. Žalovaná k odvolání uvedla, že soud prvního stupně vyšel z dostatečných skutkových zjištění, na které aplikoval přiléhavé právní závěry. Proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 9. Odvolací soud nejprve v rozsahu zpětvzetí odvolání zastavil odvolací řízení (§ 207 odst. 2 o. s. ř.). 10. Poté přezkoumal v odvolání dotčeném zbylém rozsahu napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným již proto, že nejen výsledně požadovaný úrok z prodlení z odchodného, ale úrok z prodlení obecně bez dalšího není škodou, kterou by bylo možné reparovat nejen podle zákona č. 82/1998 Sb., ale vůbec, podle obecných občanskoprávních předpisů. 11. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, žalobci jistě mohla vzniknout škoda v důsledku toho, že po určitou dobu nedisponoval částkou (odchodného), kterou by býval disponoval, nebýt nezákonného rozhodnutí (tj. pokud by mu byla přiznána ve správné výši již„ napoprvé“). Žalobcem z tohoto důvodu požadovaný úrok z prodlení však škodou již pojmově není, neboť o něj se žalobcův majetek ani nesnížil (skutečná škoda), ani se nejedná o hodnotu, o kterou by se jeho majetek rozmnožil, nebýt škodné události narušující pravidelný běh věcí (ušlý zisk). 12. Bylo na žalobci, aby v řízení ovládaném zásadami dispoziční a projednací tvrdil (a to i bez jakéhokoliv poučování ze strany soudu) konkrétní skutkové okolnosti svědčící o tom, že mu výplatou odchodného v jinou než očekávanou dobu vznikla buď skutečná škoda, nebo že mu v příčinné souvislosti s touto skutečností ušel zisk. To však, jak správně shledal soud prvního stupně, neučinil, ztotožňuje škodu bez dalšího (a mylně) s úrokem z prodlení. 13. Z uvedeného plyne, že podle názoru odvolacího soudu je pro posouzení důvodnosti žaloby bez významu, zda prodlení k tomu příslušného orgánu s výplatou té které výsluhové náležitosti vojáka z povolání zakládá povinnost tohoto orgánu k zaplacení úroku z prodlení či nikoliv. 14. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že je-li odchodné výsluhovou náležitostí stejně jako výsluhový příspěvek (viz taxativní výčet výsluhových náležitostí v již zmíněném ustanovení § 131 zákona o vojácích z povolání), pak odvolací soud nespatřuje důvodu, proč judikatorní závěry o absenci nároku na úrok z prodlení z výsluhového příspěvku (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) nevztáhnout i na odchodné. Jak výsluhový příspěvek, tak i odchodné jsou shodně navázány na skončení služebního poměru při jeho trvání po zákonem určenou dobu, v obou případech pak jde o sociální dávku sui generis, určenou k překonání sociální situace, ve které se bývalý voják z povolání ocitl v důsledku skončení služebního poměru, nikoliv o plnění soukromoprávní povahy. [příjmení] náhled zaujal na otázku vzniku nároku na úrok z prodlení z odchodného Městský soud v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. 15. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a to jak ve výroku o věci samé (v odvolání posléze dotčeném rozsahu), tak ve výroku o nákladech řízení, správném jak co do základu, tak co do vyčíslení výše nákladů v řízení před soudem prvního stupně plně úspěšné žalované. 16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta první a § 151 odst. 3 o. s. ř., podle nichž přísluší i v odvolacím řízení plně úspěšné žalované náhrada jeho nákladů, odpovídající jedné paušální náhradě hotových výdajů ve výši [částka] za účast u odvolacího jednání (§ 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.). 17. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.