13 CO 357/2021-156 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným, a na nákladech řízení částku [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Zaplacení uvedené částky se žalobkyně domáhala jak regresního nároku podle ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb. 3. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že dne [datum] v 00:30 hod. způsobil žalovaný v Opletalově ulici v [obec] dopravní nehodu, když narazil do 2 zaparkovaných vozidel, která byla nárazem odmrštěna na kovové zábradlí. Po nehodě žalovaný nezastavil vozidlo, nepřivolal Policii ČR ani nevyčkal na místě do jejího příjezdu, ale odjel na [ulice], kde zaparkoval před hotelem [jméno] [příjmení] a odešel do baru, kde byl dopátrán až Policií ČR. Následně byla u žalovaného opakovaně provedena dechová zkouška s pozitivním výsledkem, avšak dle znaleckého posudku, vyhotoveného pro účely trestního řízení, nebylo prokázáno, že žalovaný požil alkohol před jízdou, tedy zda byl pod vlivem omamné látky v době dopravní nehody. Žalovaný byl postižen za přestupek ve správním řízení jako osoba odpovědná za spáchání přestupku na základě rozhodnutí správního orgánu ze dne [datum], které nabylo právní moci dnem [datum] s tím, že požití alkoholických nápojů nebylo nezjištěno. Žalobce porušil § 18 odst.1, § 47odst.2 písm. a/ a odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. 4. Soud prvního stupně se ve světle uvedených zjištění zabýval otázkou, zda byly naplněny podmínky ust. § 10 odst. 1 písm. b/ a c/ zák. č. 168/1999 Sb., za kterých se pojistitel může domáhat regresní náhrady na škůdci. Dospěl k závěru, že k naplnění těchto podmínek došlo, když žalovaný jednak nehodu nenahlásil a z místa nehody odjel, proto ani nebylo možné zjistit, zda před nehodou nepožil alkoholické nápoje nebo jiné omamné látky. Žalovaný svým jednáním znemožnil možnost řádného šetření dopravní nehody. Regresní nárok pojišťovny je tak zcela po právu. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. 5. Proti rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Namítal, že nebyly splněny podmínky pro uplatnění regresního nároku. Nesplnění zákonem předepsaných povinností totiž samo o sobě tento nárok nezakládá. Musí být splněna i druhá podmínka, že porušení povinností skutečně znemožnilo průběh šetření dopravní nehody. S odkazem na judikaturu dovodil, že vzhledem ke konkrétním okolnostem případu nemusí nenahlášení nehody ztížit její šetření, a dále, že nelze uzavřít na základě ničím nepodložených skutečností, že žalovaný mohl řídit pod vlivem alkoholu. Soud se v odůvodnění rozsudku ani řádně nevypořádal s argumentací žalovaného, dospěl k závěru, že obě podmínky regresního nároku byly splněny, přestože proti tomuto závěru žalovaný oponoval. Soud se nevypořádal ani s námitkou žalovaného týkající se příliš vysoké ceny za pronájem vozidla. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. 6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že žalovaný svým jednáním naplnil obě podmínky, za kterých měla žalobkyně právo požadovat to, co poškozenému hradila. Ztížením šetření nehody je totiž i ta okolnost, že pojistitel neměl možnost pro jednání žalovaného ověřit, zda pojištěný nezpůsobil nehodu pod vlivem návykových látek. Jednání žalovaného je tak ukázkovým případem, na který má postih dle ust. § 10 zák. dopad. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a odst. 1,5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci a věc správně posoudil i po právní stránce. Odůvodnění jeho rozhodnutí je velmi podrobné a přesvědčivé, zcela odpovídá ust. § 157 odst. 1 a § 132 o.s.ř. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. 9. V dané věci bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že dopravní nehoda byla zaviněna žalovaným, za toto jednání byl postižen v přestupkovém řízení, když v trestním řízení znaleckým posudkem nebylo prokázáno, že by před jízdou požil alkoholické nápoje. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalovaný porušil svým jednáním ust. § 47 odst. 2 písm. a/ a odst. 5 písm. a ve spojení s odst. 4 zák. š. 361/2000 Sb., když neprodleně nezastavil vozidlo, z místa nehody ujel, dopravní nehodu neohlásil a na místě nehody nesetrval do příchodu policisty. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně plnila poškozeným celkem částku [částka], a to za opravu obou poškozených vozidel [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno], a dále provozovateli vozidla [příjmení] za nájem náhradního vozidla po dobu opravy, což vyplývá z faktur, které byly k důkazu provedeny před soudem prvního stupně. Takovéto prokázání výše škody je zcela dostatečné pro posouzení nároku, a je zcela nadbytečné provádět další dokazování, proto soud prvního stupně nepochybil, když k návrhu žalovaného další dokazování neprováděl. Podle konstantní judikatury, např. rozhodnutí Nevyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 3266/2010 totiž postižní právo pojistitele podle ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb. je originárním právem na náhradu toho, co plnil a předpoklady tohoto nároku stanoví jen ust. § 10 zák. Nelze je tedy doplňovat dalšími předpoklady odpovědnosti za škodu. Plnila- li tedy žalovaná žalovanou částku, což prokázala, není namístě výši nároku dále zjišťovat. 10. Soud prvního stupně potom zcela správně posoudil i splnění obou podmínek regresního nároku podle ust. ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterými jsou nesplnění oznamovací povinnosti uložené ustanovením § 47 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, a zároveň negativní dopad nesplnění této povinnosti na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody. Žalovaný v odvolání druhou podmínku zpochybňuje, odvolací soud však shodně se soudem prvního stupně dopívá k závěru že žalovaný svým jednáním znemožnil minimálně šetření ohledně osoby viníka dopravní nehody, tedy zejména to, zda v době nehody nebyl pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek. Aniž by odvolací soud předjímal, zda žalobce způsobil dopravní nehodu pod vlivem návykových látek, nemohlo- li být provedeno žádné šetření o jeho osobě v době nehody, nemohlo dojít k posouzení nároku jako takového a jednání žalovaného nepochybně mělo dopad na možnost řádného šetření dopravní nehody. Totožnou situací a se hodným závěrem se zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. 25 Cdo 1791/2008, a jeho závěry je možné vztáhnout i na nyní projednávanou věc. V tomto rozhodnutí dovolací soud jednoznačně uzavřel, že„ smyslem právní úpravy je vytvoření podmínek pro to, aby pojistitel mohl řádně a dostatečně posoudit všechny okolnosti v souvislosti s jeho zákonnou povinností poskytnout poškozenému plnění za pojištěnou osobu. I když prvotním je samozřejmě zjištění údajů potřebných pro plnění poškozenému, patří sem i okolnosti promítající se do práva pojistitele požadovat náhradu poskytnutého plnění (jeho části) od pojištěné osoby, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky. Jde totiž o vypořádání trojstranného právního vztahu mezi poškozeným, pojištěným a pojistitelem, který vzniká ve specifické sféře povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu. Z uvedeného tedy vyplývá, že ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem podle § 9 odst. 3 ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok. Kromě toho nelze přehlédnout, že v dané věci došlo i ke ztížení šetření k okolnostem dopravní nehody samotné z hlediska pojistného plnění poškozenému. Ze skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud a jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, totiž vyplývá, že žalovanému sice v trestním řízení nebylo požití alkoholu před jízdou prokázáno, avšak jak v trestním řízení, tak v nyní projednávané věci, se pravděpodobnost ovlivnění žalovaného alkoholem podávala, takže je nepochybné, že právě neohlášení dopravní nehody znemožnilo zjištění, zda žalovaný tuto důležitou povinnost neporušil; i z hlediska posouzení odpovědnosti pojištěného za škodu (a tedy též rozsahu povinnosti pojistitele poskytnout za něj poškozenému pojistné plnění) jde přitom o podstatnou okolnost“. Citovaný závěr lze beze zbytku vztáhnout i na nyní projednávanou věc, obdobně uzavírá i rozhodnutí 23 Cdo 2341/2015, a judikatura, na kterou odkazuje žalovaný zabývající se případným požitím alkoholu v obecné hypotetické rovině, bez ohledu na konkrétní okolnosti případu, nelze v daném případě použít. 11. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. 12. Výrok o nákladech o