13 CO 39/2022-101 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl mezitímním rozsudkem tak, že bytová jednotka [číslo] byt, vymezená v budově [adresa], bytový dům, na pozemcích p. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemcích p. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, jsou součástí společného jmění manželů účastníků (výrok I), výrokem II potom rozhodl, že ohledně návrhu žalobce, že bytová jednotka [číslo] byt, vymezená v budově [adresa], bytový dům, na pozemcích p. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemcích p. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované a že žalovaná je povinna uhradit žalobci vypořádací podíl ve výši určené soudem a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným rozsudkem. 2. Takto rozhodl za situace, kdy se žalobce domáhá vypořádání společného jmění manželů ohledně předmětné bytové jednotky, zatímco žalovaná tvrdí, že byt nebyl součástí zaniklého SJM a je v jejím výlučném vlastnictví. Soud prvního stupně po provedeném rozsáhlém dokazování rozhodl k návrhu žalobce mezitímním rozsudkem, z důvodu hospodárnosti řízení vyřešil předběžnou otázku a dopěl k závěru, že byt byl součástí zaniklého SJM. Za užití příslušných zákonných ustanovení vyšel z toho, že uživatelkou bytu byla ke dni uzavření manželství účastníků v roce [rok] žalovaná a uzavřením manželství vzniklo společné užívání bytu. Poté soud hodnotil transformaci užívacího práva v závislosti na zákonné úpravě v tom kterém období a vyšel z toho, že následně se manželé stali společnými nájemci obecního bytu a konečně též společnými nájemci a členy družstva bytu družstevního. V době převodu družstevního bytu do vlastnictví v roce [rok] tak oběma svědčil zákonný nárok na převod bytu do vlastnictví bytu a byt je součástí SJM bez ohledu na to, že od počátku ve všech vztazích vystupovala jako nájemkyně či později vlastnice bytu žalovaná. Za užití judikatury se soud prvního stupně vypořádal s námitkami žalované, zejména s tím, že smlouva uzavřená dne [datum], na jejímž základě družstvo převedlo na žalovanou vlastnictví k bytu, není smlouvou darovací, neboť o darování již z povahy věci jít nemohlo, neboť nešlo o bezúplatný převod, jak se snažila nastínit žalovaná, ale hodnota byla splácena průběžně splacením anuity bytu. Jde o zcela běžný postup splácení kupní ceny v případě družstevních bytů. V řízení byl vyvráceno i tvrzení žalované, že spolu manželé nežili, proto nevznikl společný nájem bytu, a to zejména výpovědí syna účastníků. 3. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Uvedla, že soud prvního stupně zejména nesprávně hodnotil smlouvu ze dne [datum], která je smlouvou darovací a na jejím základě se žalovaná stala bezúplatně výlučnou vlastnicí bytu. I v katastru nemovitostí je potom zapsána jako nabývací titul smlouva darovací. Manželé se ani společně nepodíleli na splácení anuity, to činila výhradně žalovaná. Žalovaná nesouhlasí ani s tím, že manželům v minulosti vznikl společný nájem bytu, když již v toce [rok] byla uzavřena nájemní smlouva výhradně se žalovanou, žalovaná rovněž byla příslušnou městskou částí uznána uživatelkou bytu. Konečně poukázala i na to, že mezi manželi byl dlouhotrvající rozvrat, dlouho před rozvodem spolu nežili, proto nemohlo dle ust. § 703 odst. 3 obč. zák. dojít ke vzniku společného nájmu bytu. S odkazem na judikaturu, kterou se podrobně zabývala, dovodila, že vlastnictví k bytu svědčí pouze žalované a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím, že mu není co vytknout. Vyvracel jednotlivé odvolací důvody a zopakoval transformaci původně užívacího práva v závislosti na měnící se právní úpravě a dovodil, že judikatura, ne kterou žalovaná odkazuje, na danou věc nedopadá. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a odst. 1,5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Odvolací soud předně uvádí, že v daném případě soud prvního stupně správně dle zásady hospodárnosti řízení, nejprve mezitímním rozsudkem k návrhu žalobce vyřešil otázku, že předmětný byt byl součástí společného jmění manželů. Správně také zjistil skutkový stav věci a věc správně posoudil i po právní stránce, když dospěl k závěru, že dle historie právních vztahů k předmětnému bytu tento byt součástí společného jmění manželů ke dni rozvodu manželství byl. Odvolací soud na jeho závěry vyslovené zejména v bodě 4 odůvodnění rozsudku odkazuje, když se plně ztotožňuje s důvody v něm uvedenými. 7. Rozhodné skutečnosti lze shrnout následujícím způsobem: 8. Ke dni uzavření manželství účastníků dne [datum] byla uživatelkou bytu žalovaná. Uzavřením manželství tak podle ust. § 176 odst. 1 obč. zák. účinného v rozhodné době vzniklo společné užívání bytu manžely, které se ve znění pozdějších předpisů transformovalo na společný nájem bytu. Ke vzniku společného užívacího práva i ke vzniku společného nájmu dochází přímo ze zákona, takže je bez významu, že nájemní smlouvu s městskou částí uzavřela jen žalovaná, neboť taková smlouva je absolutně neplatná, ani to, že [anonymizována tři slova] [obec a číslo] [část obce] vzal dne [datum], tedy po uzavření manželství na vědomí, že uživatelkou bytu je žalovaná. Takové uznání má jen deklaratorní charakter a odporuje- li zákonným podmínkám vzniku nájmu, nemá žádný právní význam. Lze tak uzavřít, že ke dni privatizace domu v roce 1998 došlo na transformaci společného nájmu na společný nájem družstevního bytu a společné členství v družstvu podle tehdy účinného ust. § 703 obč. zák. Ke dni [datum], kdy došlo k uzavření smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví bytu člena družstva tento právní stav trval. V řízení nebylo prokázáno, že by nájem bytu nevznikl pro nevedení společné domácnosti, naopak bylo prokázáno, že se sice nejednalo o bezproblémové soužití, ale k definitivnímu opuštění společné domácnosti došlo až v roce [rok] (výpověď syna účastníků). 9. Dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva podle ust. § 23 zák. [číslo] ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, to jen mezi [anonymizováno] [ulice] a žalovanou. Že jde právě o smlouvu podle ust. § 23 zákona přitom vyplývá přímo z textu této smlouvy, když je toto zákonné ustanovení v jejím záhlaví uvedeno, jde o standardní smlouvu obdobného typu, takže je zcela vyloučeno, že by se jednalo o smlouvu darovací, jak se snaží dovodit žalovaná. Podle tohoto zákonného ustanovení byt v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva (dále jen "družstvo"), jehož nájemcem je fyzická osoba - člen družstva, lze převést jen tomuto členu družstva. Oba účastníci byli nájemci bytu a členy družstva, proto měli zákonné právo na převod bytu do vlastnictví, byt tak byl součástí zaniklého společného jmění manželů a jako takový je způsobilý k vypořádání SJM. Toto vypořádání bude provedeno na základě provedení dalšího dokazování zejména ohodnocení bytu znaleckým posudkem, pokud se ovšem účastníci sami nedohodnou.