14 CO 102/2022-101 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy doručené žalobci [anonymizováno] znění:„ [stát. instituce] jednající za [anonymizována dvě slova], jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení], za porušení jejího práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podala podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou, a na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni zadostiučinění [částka] (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Žalobkyně se domáhala odškodnění nemajetkové újmy [částka] a poskytnutí omluvy jakožto zadostiučinění za to, že až do [anonymizováno] [rok] byly plošně, neomezeně a nekontrolovatelně zveřejňovány citlivé údaje ze soukromí žalobkyně z důvodu jejího působení jako radní obce Kovářská, tudíž jakožto veřejného funkcionáře, a to dle zákona 159/2006 Sb. [anonymizováno] znění novel [číslo] Sb., ačkoliv jejich protiústavnost stvrdil Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17. V důsledku zveřejnění citlivých [anonymizováno] informací na internetu byla žalobkyně obtěžována různými komerčními nabídkami. 3. Žalovaná [anonymizováno] svém vyjádření uvedla, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila svůj nárok, který nebyl žalovanou uspokojen. Jako správci [anonymizována tři slova] jí nepříslušelo posuzovat ústavnost zákona. Sporná ustanovení zákona byla nálezem zrušena až dnem [datum], do té doby bylo povinností žalované [anonymizováno] zveřejňovat. 4. Soud I. stupně věc rozhodl dle § 115a o. s. ř. 5. Zákonem [číslo] Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb. bylo novelizováno ustanovení § 14b odst. 1 zákon č. 159/2006 Sb. v tom směru, že každý může nahlížet do [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů a zjistit registrované údaje s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci. 6. Citované novelizace byly zrušeny k [datum] nálezem Ústavního soudu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl vyhlášen dne [datum]. Nález zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne [datum], s odůvodněním, že zveřejňování informací komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu) představuje neproporční zásah do práva, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný. K naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do [anonymizována dvě slova] na základě žádosti. Ústavní soud odložil vykonatelnost nálezu do [datum], aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor [anonymizováno] přijetí ústavně souladné zákonné úpravy. 7. Z tiskové zprávy žalované z [datum] soud I. stupně zjistil, že žalovaná v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], omezila od [datum rozhodnutí] plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v [anonymizováno] budou dostupné pouze na základě individuální žádosti. 8. Ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. Pl ÚS- st [číslo], [číslo] Sb. (dále jen„ stanovisko“) vyplývá, že je nutné nahlížet na intertemporální účinky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ([číslo] Sb.) tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž byl nález vyhlášen [anonymizováno] Sbírce zákonů, neboť tento nález výslovně nestanovil jinak (§ 58 odst. 1 in fine zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud zde dovodil, že:„ při využití možnosti posunout okamžik vykonatelnosti nálezu do budoucna (např. za účelem, aby měl normotvůrce dostatečný časový prostor protiústavní úpravu nahradit normou ústavně konformní) se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat, jinými slovy státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby [anonymizováno] svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými.“. 9. Podle nálezu Ústavního soudu z [datum], sp. zn. IV. ÚS 3076/20, platí, že i při informování veřejnosti orgány veřejné moci o jejich činnosti může dojít k porušení práv a ke vzniku újmy, a proto spadají i nezákonnosti při takovém informování, které jednotlivci způsobily škodu, pod nesprávný úřední postup podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Souladný s čl. 36 odst. 3 Listiny je takový výklad zákona [číslo] Sb., podle něhož nezákonnost při poskytování informací nebo zveřejňování zpráv orgánem veřejné moci je nesprávným úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 10. Soud I. stupně dovodil, že není splněna základní podmínka odpovědnosti [anonymizováno], a to existence odpovědnostního titulu – nesprávného úředního postupu žalované [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. 11. Pokud jde o období předcházející vyhlášení nálezu Ústavního soudu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, nelze žalované ničeho vytýkat, neboť žalovaná jako orgán spravující [anonymizována tři slova], nemůže o vlastní vůli hodnotit, zda byl zákon v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv. Postup žalované spočívající plošném zveřejnění [anonymizováno] v souladu se zákonem není nesprávným úředním postupem. 12. Pokud jde o následující období od [datum] do [datum], kdy žalovaná již měla informaci o tom, že části zákona o střetu zájmů nejsou v souladu s ústavním pořádkem, tak Ústavní soud v nálezu odložil vykonatelnost svého nálezu podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu do [datum]. Až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena. Soud I. stupně proto ani v následujícím období neshledal, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu. Podle § 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena. Tento závěr pak podporuje i shora citované stanovisko pléna Ústavního soudu. 13. Tímto svým postupem žalovaná naplňovala účel zákona, kterým je kontrola žalobkyně jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. [jméno] intenzity zásahu do soukromí veřejného funkcionáře je značně limitována (snižována) mírou odpovědnosti každého veřejného funkcionáře k veřejné sféře za výkon své funkce. Každý veřejný funkcionář musí být vnitřně (je-li poctivým a čestným) s kontrolou veřejnosti z hlediska možného střetu zájmů, klientelismu a korupce ztotožněn a do jisté míry jí být v rovině výkonu veřejných funkcí nakloněn. V tomto aspektu lze od veřejného funkcionáře očekávat vyšší míru odolnosti při nikoliv zcela šetrném zásahu do jeho práv na soukromí plošným zveřejňováním citlivých údajů z jeho soukromí při naplnění účelu zákona o střetu zájmů, kterým je kontrola veřejnosti. Stále platí, že citlivé informace na základě zákona o střetu zájmů, se mají dostat každému, kdo o ně požádá. Způsob, jakým tak učiní – tj. zda anonymně či adresně je sice z hlediska odpovědnosti tazatele při zneužití informací odlišný, nicméně z hlediska výsledku – tj. přijetí požadovaných informací - je stejný. Lze si však představit, že aplikací protiústavního zákona došlo u konkrétní osoby (zde žalobkyně na pozici radní), ke vzniku újmy, která souvisela s plošným zveřejněním citlivých informací a která se následně promítla v obtěžujících komerčních nabídkách. Je sice lidsky pochopitelné, že žalobkyni není zveřejňování údajů o jejím soukromí příjemné, avšak míra intenzity zásahu [anonymizováno] spojení s klíčovým významem podaných [anonymizováno] nepostačující k závěru, že stát odpovídá [anonymizováno] porušení práva na soukromí a práva na informační sebeurčení za nemateriální újmu, která žalobkyni v souvislosti s postupem žalované aplikující účinnou právní normu vznikla. Soud I. stupně tedy žalobu zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalovaná má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na paušální náhradu hotových výdajů podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě [anonymizováno] výši [částka]. 15. Uvedený rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Zrekapitulovala podstatu předmětu sporu a svou žalobní argumentaci. Citovala závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, na jejichž základě Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Zopakovala, že stát na základě novely zákona o střetu zájmů provedené zákonem č. 14/2017 Sb. zveřejňoval v [anonymizována tři slova] citlivé informace soukromého charakteru plošně. Za nepřijatelný označila závěr soudu I. stupně, že nedošlo k žádné ú