14 CO 107/2022-101 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu žalobce na úhradu částky [částka], poskytnutí omluvy, která by měla být doručena žalobci, podepsaná oprávněnou osobou jednat za žalovanou, [anonymizováno] znění: [stát. instituce] jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle zák. č. 159/2006 Sb. o střetu zájmu [anonymizováno] znění pozdějších předpisů., výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizována dvě slova] výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění a zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy jako odškodnění nemajetkové újmy, která mu vznikla jako veřejnému funkcionáři (starostovi [územní celek]) [anonymizováno] smyslu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen„ zákon č. 159/2006 Sb.“) tím, že jím podávaná [anonymizováno] o jeho majetku žalovaná plošně zveřejňovala v [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“). Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], zrušil uplynutím dne [datum] ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) citovaného zákona, na jejichž základě byla [anonymizováno] o majetku zveřejňována. Žalobci vznikla újma na jeho právech garantovaných na ústavní úrovni, žije v menší obci a již v souvislosti s výkonem své funkce je obecně znám. Stal se terčem poskytování různých obtěžujících komerčních nabídek. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Sporovala existenci odpovědnostního titulu s tím, že publikací [anonymizováno] o majetku veřejných funkcionářů v [anonymizováno] nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu, a to ani v období po přijetí nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], neboť jeho vykonatelnost byla odložena do konce roku [rok]. V této souvislosti argumentovala závěry vyslovenými Ústavním soudem [anonymizováno] stanovisku jeho pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo]. 4. Soud I. stupně vyšel z toho, že nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], byl zrušen § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb. uplynutím dne [datum] s tím podstatným odůvodněním, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl„ nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci“. Povinnost podávat [anonymizováno] v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do [anonymizována dvě slova] na základě žádosti. 5. Dle soudu I. stupně bylo nesporným, že žalobce je, resp. byl v rozhodném období politicky činným veřejným funkcionářem, jehož [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů byla zveřejňována v [anonymizováno], a to jak v době před vydáním nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], tak v době po jeho vydání do [datum], kdy Ministerstvo spravedlnosti upustilo od neomezeného anonymního přístupu k oznámením o majetku politicky činných veřejných funkcionářů a přístup ke stejnému rozsahu údajů vázalo na předchozí individualizovanou žádost. Žalobce nároky uplatněné žalobou u žalované předběžně uplatnil. 6. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval podle § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Zrekapituloval vývoj úpravy přístupu k oznámením o majetku veřejných funkcionářů tak, jak byla zakotvena s účinností od [datum] na základě novely zákona č. 159/2006 Sb. provedené zákonem č. 14/2017 Sb. v ustanovení § 14b odst. 1 a jakých změn doznala v souvislosti s novelou provedenou zákonem č. 112/2018 Sb. účinnou od 30. 6. 2018. 7. Dospěl k závěru, že [anonymizováno] věci je nutné aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., neboť žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena na jeho právech neomezeným zveřejňováním [anonymizováno], která podával dle zákona č. 159/2006 Sb., a umožněním nelimitovaného anonymního přístupu k nim, tedy postupem Ministerstva spravedlnosti při vedení [anonymizováno] (tj. výkonem veřejné moci), k čemuž odkázal na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3076/20. Důvody [anonymizováno] aplikaci obecné občanskoprávní úpravy odpovědnosti (ochrany osobnosti) oproti tomu neshledal, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], jakož i tam označenou prejudikaturu k nemožnosti postupu podle právní úpravy ochrany osobnosti po účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 82/1998 Sb. 8. Soud I. stupně zároveň neshledal správným názor žalobce stran domáhání se nároků na základě přímé aplikace čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod. S odkazem na závěry vyslovené Ústavním soudem vyložil, že naplnění takto ústavně garantovaných práv je třeba posuzovat, pokud jde o poskytování informací, právě z pohledu zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že o přímé aplikovatelnosti ústavní úpravy bylo rozhodováno v situacích, kdy tato přímo zakotvovala právo na náhradu škody, či odškodnění. Čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod přímo nárok na náhradu škody či odškodnění [anonymizováno] případ porušení informační povinnosti nezakládá. 9. Dále zrekapituloval zákonné předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] za škodu a s ohledem na žalobní tvrzení řešil otázku, zda postup žalované při zveřejňování [anonymizováno] dle zákona č. 159/2006 Sb. v [anonymizováno] lze hodnotit jako nesprávný úřední postup [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. jednak v období od [datum], kdy nabyla účinnosti novela zákona č. 159/2006 Sb. provedená zákonem č. 14/2017 Sb., do [datum], kdy byl vyhlášen derogační nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], a jednak v období od [datum] do [datum]. 10. S odkazem na komentářovou literaturu (srov. [příjmení], P., [příjmení], V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) i judikatorní závěry (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu [anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. Plsf [číslo], [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) připomněl, jak je vykládán pojem„ nesprávný úřední postup“. 11. Pokud jde o shora vymezené první období, neshledal v postupu žalované při zveřejňování [anonymizováno] o majetku žalobce v [anonymizováno] nesprávný úřední postup. Žalovaná jako subjekt spravující [anonymizováno] vystupuje v pozici orgánu moci výkonné a v době do [datum] bez jakýchkoliv pochybností postupovala dle platných a účinných právních předpisů, konkrétně podle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. V uvedeném období ještě nebyla Ústavním soudem deklarována protiústavnost této zákonné právní úpravy a žalovaná jako orgán moci výkonné nemá žádné zákonné zmocnění k tomu, aby ze své vůle nepostupovala podle zákonné právní úpravy v případě, že by dospěla k závěru o její protiústavnosti, a to na rozdíl od orgánů moci soudní (čl. 95 odst. 2 Ústavy). 12. Pokud jde o druhé shora vymezené období, zde s ohledem na závěry vyslovené Ústavním soudem [anonymizováno] stanovisku sp. zn. Pl ÚS - st. [číslo] zohlednil, že ke zrušení právního předpisu na základě rozhodnutí Ústavního soudu dochází vždy s účinky ex nunc, tedy od stanoveného okamžiku a nikoliv od počátku s účinky ex tunc, a po dobu odkladu vykonatelnosti derogačního nálezu se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a ko