14 CO 150/2022-67 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že dne [datum] způsobil [jméno] [příjmení], který řídil [značka automobilu], r.z. [anonymizováno] [číslo], dopravní nehodu, při níž utrpěla pojištěnka žalobce [jméno] [příjmení], [datum narození], zranění, které si vyžádalo [anonymizována dvě slova]. Žalobce uhradil smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony, náklady na ambulantní péči, hospitalizační péči, léčiva, prostředky zdravotní techniky a na dopravu v celkové částce [částka]. Na základě znaleckého posudku revizní lékařky žalovaného byla tato částka snížena o [částka]. 3. Žalovaný namítal, že není věcně pasivně legitimován. [anonymizováno] r. z. [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] bylo v době dopravní nehody zařazeno do Integrovaného záchranného systému a vztahovala se na něj výjimka z povinnosti uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla. Pokud je s takovým vozidlem způsobena škoda, má poškozený právo na náhradu škody vůči Ministerstvu financí. Žalovaný je pouze pověřen k likvidaci nároků poškozeného. 4. Dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., povinnost uzavřít pojistnou smlouvu podle tohoto zákona nemá složka integrovaného záchranného systému pro všechna vozidla neužívaná k podnikání a zařazená do průběžně aktualizované přílohy poplachového plánu integrovaného záchranného systému kraje. 5. Dle § 11 odst. 1 zákona újmu způsobenou provozem vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti nahradí Ministerstvo financí. 6. Dle § 11 odst. 2 poslední věta zákona činnosti spojené s náhradou újmy hrazenou ministerstvem může na základě dohody vykonávat jménem ministerstva jím pověřený pojistitel. 7. Jelikož dopravní nehoda byla způsobena vozidlem, které je součástí Integrovaného záchranného systému, je k náhradě újmy způsobené jeho provozem povinno Ministerstvo financí, a to i v případě, že na základě dohody vykonává jeho jménem činnost spojenou s náhradou újmy jím pověřený pojistitel. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalovaný není ve sporu pasivně věcně legitimován a žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému náleží náhrada nákladů řízení sestávající z paušální náhrady hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony po [částka] (1. vyjádření k žalobě, 2. účast na jednání dne [datum]), tedy celkem [částka]. 9. Uvedený rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Namítal, že smyslem § 11 odst. 2 poslední věty zák. č. 168/1999 Sb. („ Činnosti spojené s náhradou újmy hrazenou ministerstvem může na základě dohody vykonávat jmé-nem ministerstva jím pověřený pojistitel.“) není pouze prostá administrace činností třetí osobou (pojistitelem), ale že sjednáním takto zákonem předvídané dohody musí dojít i k převodu povinností Ministerstva financí na pojistitele – včetně jeho pasivní legitimace v soudním řízení. Pokud by běžnou komunikaci a sporná mimosoudní jednání s poškozenými vedla žalovaná, zatímco Ministerstvo financí by následně vedlo soudní spory, pozbývá tato skutečnost jakéhokoliv smyslu a jistě neodpovídá záměru zákonodárce. Opačný přístup by mohl způsobit i nežádoucí právní nejistotu adresátů příslušných zákonných norem. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil a žalobě vyhověl. 10. Žalovaný ve svém vyjádření požadoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobce ve své polemice, co je míněno„ činnostmi spojenými s náhradou újmy“, pomíjí samotné ustanovení § 11 odst. 1 zákona, které výslovně uvádí, že újmu způsobenou provozem vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti nahradí ministerstvo. Žalovaný nemůže jednat v soudním řízení jménem [stát. instituce], neboť k tomu nemá žádné zmocnění. Žalovaný má s [stát. instituce] toliko uzavřenou smlouvu o vyřizování škodných událostí, nebyla mu však udělena plná moc k jednání jeho jménem před soudem. [ulice] řízení by mohla vystupovat toliko jako vedlejší účastník na straně žalovaného. 11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 12. Odborná literatura vztahující se k ustanovení § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb. ([příjmení], L., [příjmení], P.: Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, [číslo] s.) zcela jasně vymezuje, že splnění případných závazků k náhradě újmy způsobené provozem tuzemských vozidel s výjimkou z pojištění odpovědnosti musí být zajištěno ze strany státu. Újmu způsobenou provozem vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti nahradí Ministerstvo financí a poškozený má právo na náhradu újmy proti tomuto ministerstvu. V případě soudního sporu by žalovaným zřejmě měla být Česká republika, nikoliv přímo Ministerstvo financí. V případě šetření nároků na náhradu újmy uplatněných vůči Ministerstvu financí, s ohledem na hospodárnost nakládání s prostředky státního rozpočtu není důvod, aby Ministerstvo financí zřizovalo zvláštní útvar pro šetření těchto újem, a proto zákon výslovně předpokládá a umožňuje, aby činnosti spojené s náhradou těchto újem na základě dohody s Ministerstvem financí vykonával jím pověřený pojistitel. Pojistitel pak při šetření nároků na náhradu újmy vůči Ministerstvu financí jedná jménem tohoto ministerstva a také újma je hrazena ministerstvem. 13. Z výše uvedeného je zřejmé, že povinným subjektem pro úhradu újmy způsobené provozem vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti je stát, za který jedná Ministerstvo financí, což je ostatně výslovně uvedeno v ustanovení § 11 odst. 1 zákona. Tomuto musí odpovídat i označení žalovaného v soudním sporu, kterým je Česká republika – Ministerstvo financí. Případný ministerstvem pověřený pojistitel má oprávnění pouze technického charakteru při šetření takových nároků, ale není povinným subjektem, není v případném soudním sporu věcně pasivně legitimován. 14. Jelikož závěr soudu I. stupně je správný, odvolací soud napadený rozsudek včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř. 15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšný žalovaný má nárok nana náhradu tří úkonů (vyjádření k odvolání, příprava k jednání a účast na odvolacím jednání), celkem [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb.