14 CO 38/2022-265 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně řízení ohledně částky [částka] zastavil (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] a částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] (výrok II), zamítl žalobu, jde-li o zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za den [datum], a dále částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok [příjmení]). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, přičemž [částka] požadovala coby náhradu nákladů vynaložených na zrušení nezákonného rozhodnutí a [částka] coby ušlý zisk. Žalobkyně se domáhala náhrady škody vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím o zajištění majetku. Žalobkyně se v rámci dražby, konané [datum], stala coby vydražitelka originárním vlastníkem pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Zdislava (dále jen“ předmětné nemovitosti”). Usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], však bylo rozhodnuto o zajištění předmětných nemovitostí. Vlastnické právo žalobkyně proto nebylo zapsáno do katastru nemovitostí. Okresní státní zastupitelství v Liberci usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítlo žádost žalobkyně o zrušení zajištění předmětných nemovitostí. Stížnost žalobkyně neshledal Okresní soud v Liberci v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], důvodnou. Až Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 1470/17 zrušil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Následným usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zrušeno usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] a zrušeno bylo i zajištění nemovitostí žalobkyně. Vklad vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem byl proveden až dne [datum]. Od [datum] do února 2019 nemohla žalobkyně s předmětnými nemovitostmi nakládat. Žalobkyni tak ušlo nájemné ve výši [částka] za 35 měsíců, neboť v nájemní smlouvě ze dne [datum] bylo sjednáno nájemné ve výši [částka] měsíčně. Náklady právního zastoupení žalobkyně vynaložené na zrušení zajištění činily [částka]. Nároky na náhradu škody žalobkyně u žalované předběžně uplatnila. 3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobkyně dne [datum] žalované nároky na náhradu škody uplatnila. Žalovaná shledala důvodným nárok žalobkyně na náhradu nákladů právního zastoupení, avšak toliko co do částky [částka]. Nárok na náhradu ušlého zisku neshledala důvodným; sporovala pravost a pravdivost nájemní smlouvy. 4. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že dne [datum] byly draženy předmětné nemovitosti v katastrálním území Zdislava. Nemovitosti vydražila žalobkyně za [částka] Cenu dne [datum] a dne [datum] uhradila. Usnesením Policie ČR ze dne [datum], č. j. [číslo¨] [číslo] [spisová značka], byly předmětné nemovitosti v katastrálním území Zdislava zajištěny. Dne [datum] uzavřela žalobkyně nájemní smlouvu, kterou předmětné nemovitosti s účinností od [datum] pronajala, a to na dobu neurčitou za měsíční nájemné ve výši [částka] Katastrální úřad pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec, však rozhodnutím ze dne 5. 5. 2016, č. j. V2990/2016-505, s ohledem na zajištění nemovitostí zamítl návrh žalobkyně ze dne [datum], kterým žádala o vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Žalobkyně proto žádala o zrušení zajištění předmětných nemovitostí. Okresní státní zastupitelství v Liberci usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žádost zamítlo. Okresní soud v Liberci usnesením dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobkyní podanou stížnost zamítl. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1470/2017, bylo konstatováno, že usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a toto usnesení proto bylo zrušeno. Okresní soud v Liberci rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o stížnosti žalobkyně tak, že usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil a zrušil i zajištění předmětných nemovitostí. 5. Jde-li o právní stránku věci, soud I. stupně zjištěný skutkový stav posoudil zejména dle § 5a, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). 6. Soud I. stupně uzavřel, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 96/2016 bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zajištění předmětných nemovitostí v katastrálním území Zdislava. Toto rozhodnutí Ústavní soud pro nezákonnost zrušil a posléze bylo zrušeno pro nezákonnost i rozhodnutí státního zástupce o zamítnutí žádosti žalobkyně o zrušení zajištění a rovněž zajištění předmětných nemovitostí bylo zrušeno. V příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím o zajištění předmětných nemovitostí vznikla žalobkyni v období od [datum] do února 2019 škoda v podobě ušlého zisku ve výši [částka]. V příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím o zajištění vznikla dále žalobkyni škoda v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení; vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni již [částka] uhradila, je nárok důvodný ve sníženém rozsahu. 7. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. 8. Proti vyhovujícímu výroku II podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Výrok II napadla toliko ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení a ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení a dále ohledně úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky [částka] a z částky [částka] za období od [datum] do [datum]. Žádost o náhradu škody byla žalované doručena dne [datum], zákonná šestiměsíční lhůta skončila dne [datum], avšak to byla sobota, úrok z prodlení proto žalobkyni náleží až od [datum]. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II změnil tak, že se žaloba ohledně částky [částka] a [částka] s příslušenstvím zamítá a že se zamítá i žaloba ohledně úroku z prodlení od [datum] do [datum], a aby znovu rozhodl o nákladech řízení. 9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání trvala na úrocích z prodlení v zákonné výši od [datum], neboť se jedná o prodlení s plněním peněžité povinnosti, nikoliv o procesní lhůtu. Pravidlo o posunutí lhůty z víkendu na první pracovní den se proto neuplatní. Nadto se jedná o počátek lhůty, nikoliv o její konec. Jde-li o částky [částka] a [částka], vzala žalobkyně žalobu ohledně těchto částek včetně úroku z prodlení zpět, neboť pokračování sporu v tomto směru považovala na nehospodárné. 10. Soud I. stupně usnesením ze dne 22. 12. 2021, č. j. 15 C 46/2021-254, odvoláním napadený rozsudek ze dne 6. 8. 2021, č. j. 15 C 46/2021-235, ve výroku II ohledně částky [částka] s příslušenstvím a ohledně částky [částka] s příslušenstvím zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Toto usnesení funkčně nepříslušného soudu I. stupně nabylo právní moci dne [datum]. 11. Odvolací soud projednal odvolání, aniž nařizoval jednání, neboť bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (vizte § 214 odst. 3 o. s. ř.). 12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 13. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně své dva nároky na náhradu škody u žalované dne [datum] uplatnila. 14. Podle § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. 15. Podle § 607 o. z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přiz